Není nic horšího než ztráta dítěte. A to se může stát i v bezpečí vlastní zahrady. V tomto případě se bratři opětovně shledali po 32 letech.
Zmizení dítěte představuje pro rodiče jednu z nejhorších nočních můr, na kterou snad ani pomyslet nejde. Bohužel se ale i přes veškerou možnou obezřetnost ztrácejí děti po celém světě. Web iRozhlas zveřejnil, že jen v zemích Evropské unie se každé 2 minuty ztratí jedno dítě. A některé země světa jsou na tom ještě hůře. V některých případech se samozřejmě jedná o nedorozumění a dítě se najde velmi rychle. Jiné kauzy se ale táhnou několik krutých a bolestivých let a i přesto se nedočkají pomyslného šťastného konce.
Když si děti hrají
Jsou případy, kdy se děti ztrácejí svým rodičům přímo před očima, na ulici a za bílého dne, o čemž DámskýDeník psal. Když ale vypustíte děti ven, aby si v bezpečí zahrady hrály, jistě nemáte nejmenších pochyb, že se zkrátka nemůže nic stát. Opak je ale pravdou. Tříletý Jonathan a pětiletý Juan z Kolumbie si přesně tímto prošli. Když si chlapci jednoho dne hráli na zahradě u svého domu, malého Jonathana přímo před očima jeho bratra unesl jeden muž.
Bylo zjištěno, že pachatelem je milenec jejich matky, který si zvolil neskutečně krutý způsob pomsty za to, že jej opustila. Jelikož byl policista a žena se jej bála, po chlapci nepátrala, nikdy na něj však nepřestala myslet. Několik let poté se matka přímo od bývalého partnera dozvěděla, že Jonathan byl adoptován rodinou v USA. Policejní složky jsou v zemích Jižní Ameriky nesmírně zkorumpované, uvádí například web HN. Kolumbie je pak známou kokainovou velmocí.
Šťastné shledání
Když se Juan dozvěděl, že jeho bratr je někde v USA, začal pilně studovat anglický jazyk a snažil se jej všemožnými způsoby najít. Pomohly i sociální sítě a známá stránka MyHeritage, která nabízí rovněž možnost testu DNA. Je to známá společnost, která pomáhá hledat příbuzné po celém světě. Juan pomocí tohoto jednoduchého testu skutečně bratra našel. Ten se přihlásil jako John a tvrdil, že byl adoptován z kolumbijského sirotčince ve věku 4 let.
Nic tak nebránilo dojemnému shledání, na které bratři museli čekat dlouhých 32 let. Jonathan se shledal i se svou matkou. „Vůbec si nedokážu představit, že by mi někdo ukradl dítě. Je velké štěstí, že se bratři našli,“ napsala nám Katka D. z Uničova.