Takhle se nedá fungovat. Jurečka vypočítal jmenovitě, kdo ve Sněmovně nadává a koho uráží

Marian Jurečka si v Nedělní debatě České televize 31. května 2026 vzal slovo a udělal něco, co se v české politice obvykle obchází diplomatickými náznaky, jmenoval konkrétní lidi. Jako příklady nepřijatelného chování ve Sněmovně uvedl předsedu poslaneckého klubu SPD Radima Fialu a šéfa hnutí Tomia Okamuru. Mluvil o „kádrování“ kandidátů do sněmovních funkcí, o osobních útocích, které přerostly běžný politický spor. A reagoval tím na tvrzení, že problémem jsou jen dlouhé projevy nebo obstrukce opozice. Jenže to, co Jurečka popsal, není jen spor o slušnost. Je to obraz Sněmovny, kde se současně láme slovník, personální dohody i základní pracovní důvěra.

Vulgarita, která zůstala ve stenozáznamu

Klíčový moment, na který Jurečka opakovaně upozorňuje, se odehrál už na začátku května. Během 16. schůze Sněmovny, konkrétně 6. května 2026, pronesl Radim Fiala směrem k opozici větu, která zůstala černé na bílém v oficiálním stenozáznamu: „Jděte do prdele!“ Předsedající vyzval k pořádku, ale tím to v podstatě skončilo.

Jurečka zareagoval hned následující den. Na plénu označil Fialův výrok za něco, co „fakt sem do Sněmovny nepatří“, a veřejně požadoval omluvu. Ta před plénem podle dostupných záznamů nenastala. Místo ní se objevil návrh na zařazení samostatného bodu jednání nazvaného „omluva předsedy poslaneckého klubu SPD Radima Fialy“. Nedělní televizní vystoupení tedy nebylo prvním Jurečkovým výstřelem, bylo pokračováním kritiky, která zůstávala bez odezvy.

Víc než ostrá slova

Samotná vulgarita by se dala odbýt jako emocionální zkrat. Jenže Jurečka v debatě propojil slovník s něčím závažnějším, s blokováním opozičních kandidátů do sněmovních funkcí. Konkrétně šlo o volbu Barbory Urbanové na post místopředsedkyně Sněmovny. Ta 27. května 2026 v prvním kole získala při 168 vydaných lístcích jen 70 hlasů. Potřebovala 85. Kdo ji nepodpořil, nelze kvůli tajné volbě zjistit, ale čísla mluví jasně: chybělo patnáct hlasů.

STAN přitom k Urbanové přistoupil jako ke kompromisní kandidátce poté, co neuspěl Vít Rakušan. Marek Benda se po neúspěšné volbě ostře ohradil a požadoval svolání politického grémia. Podle zpravodajství ČT24 se grémium mělo sejít v úterý 3. června.

A právě tady se rýsuje jádro problému. Nejde o to, že někdo řekne sprosté slovo. Jde o to, že se současně:

• na plénu objevují explicitní vulgarity od šéfa vládního klubu,
• blokují opoziční nominace do vedení Sněmovny,
• rozpadají nepsané dohody o rozdělení funkcí.

Každá z těchto věcí zvlášť je běžná parlamentní třenice. Dohromady vytvářejí prostředí, kde se pracovní vztahy mezi bloky rozpadají.

Co na to jednací řád

Formální nástroje proti nepřístojnému chování ve Sněmovně existují, ale jsou překvapivě slabé. Jednací řád umožňuje předsedajícímu dvě věci: napomenutí a při opakovaném porušení vykázání poslance ze sálu do konce jednacího dne. Žádný automatický širší postih neexistuje. Žádná pokuta, žádné pozastavení mandátu.

Neobsazené místo místopředsedy přitom Sněmovnu technicky nezablokuje. Schůzi řídí předseda (v tomto volebním období Tomio Okamura) nebo některý z dalších místopředsedů. Zákon navíc počítá s tím, že pokud po druhém kole nejsou všechna místa obsazena, koná se nová volba. Mechanismus je tedy opakovatelný, což paradoxně znamená, že spor se může táhnout měsíce.

Širší kontext: slovník se posouvá déle

Jurečkova kritika nemíří jen na květnový incident. Už v dubnu 2026, během 14. schůze, na plénu kritizoval rétoriku o „deratizaci úředníků“ a označování části lidí za „parazity“ či „méněcenné“. Spory o hraniční výroky politiků SPD se přitom táhnou od začátku roku; už v lednu reagovali politici napříč spektrem na novoroční projev Okamury.

V nedělní debatě se na vyhrocené atmosféře shodli i zástupci jiných stran, byť každý viděl jiného viníka. Aleš Juchelka z ANO mluvil o „tristní“ situaci, ale zdůrazňoval blokování Sněmovny opozicí. Jiří Doležal z SPD připustil, že osobní útoky jsou problém. Zástupce ODS upozornil, že neobsazené pozice už dopadají na chod státu. Shoda na tom, že něco nefunguje, existuje. Shoda na tom, kdo za to může, nikoli.

Sněmovna se v červnu vrací k volbě místopředsedkyně i k otázce, zda Fialova omluva někdy zazní. Obojí bude testem, jestli se nepsaná pravidla ještě dají slepit, nebo jestli se parlament naučil fungovat bez nich.