Syn byl hrubý na svého otce. Ten mu udělil lekci tím, že mu přinesl deník, který píše už několik let

Vztah rodič – dítě bude vždy založen na neúměrnosti. Ratolest nikdy nemůže svého rodiče milovat stejnou láskou, jakou rodič miluje ji. Pochopí to až v okamžiku, kdy má vlastní potomky. Nicméně děti by měly být vůči svým rodičům reciproční. Měly by jim oplatit stejnou péči, jakou jim rodiče věnovali, když byly malé a dospívaly. Ukázku vzájemného respektu a úcty k rodičům najdete v následujícím příběhu.

Vše začalo nevinnou otázkou

Starý muž a jeho syn sedí společně na pohovce. Muž se dlouze zadívá z okna ven a vidí, jak se na jejich parapet usadil havran. „Co je to?“ zeptá se otec syna a kývne směrem k ptákovi. Muž vzhlédne od novin a odpoví: „To je havran, tati.“ Po chvíli se zeptá otec znovu: „Co je to?“ Muž znuděně odpovídá: „Tati, právě jsem ti řekl, že je to havran.“ Následuje chvíle ticha. „Co je to?“ ptá se otec potřetí. Muž už je značně podrážděn, když odpovídá: „Je to havran, havran!“ Tón jeho hlasu je náhle jiný, je netrpělivý a vzteklý.

Překvapivá reakce otce

O něco později se zeptá otec svého syna počtvrté: „Co je to?“ Zatímco otec se tváří stále stejně tázavě, synovi již dochází trpělivost. Neudrží emoce a ostře na otce vyjede: „Sakra, proč se mě pořád ptáš na stejnou otázku? Kolikrát už jsem ti říkal, že je to havran? HA – VRAN!“ V tu chvíli otec odejde do svého pokoje a vrátí se se starým deníkem, který si vede od té doby, kdy se jeho syn narodil. Otevře příslušnou stránku, deník podá synovi a požádá jej, aby z něho nahlas četl. Syn hledí nechápavě na deník, po chvíli však váhavě začne číst.

iZdroj fotografie: Piqsels

„Seděli jsme spolu s mým 3letým synem na pohovce, když k oknu přiletěl havran. Můj syn se mě 23krát zeptal, co to bylo. Já jsem mu 23krát odpověděl, že to byl havran. Pokaždé, když se mě ptal na stále stejnou otázku, jsem jej láskyplně objal. Vůbec mě to nerozčilovalo, naopak. Velmi intenzivně jsem cítil, jak jej miluju.“

Poselství příběhu

Syn se hluboce zastydí. Zároveň se mu z očí nezadržitelně hrnou slzy. Obejme svého otce a věnuje mu letmý polibek. V tom okamžiku mu hlavou prolétne milion myšlenek. Pomíjivost času, křehkost života, absolutní nepodmíněnost rodičovské lásky. A neodvratitelný fakt, že jednou přijde okamžik, kdy otcovo místo na pohovce bude prázdné. Tento příběh koluje internetem již pěknou řádku let. Podívejte se na verzi na videu, kterou vytvořili Španělé. Dojme Vás k slzám.