V opuštěné staré budově leželo na dece štěně čekajíc na svůj osud. Za záchranu bylo očividně vděčné

Opuštěných a toulavých psů je po celém světě obrovské množství. Člověk si ani nedokáže představit, jak tato nebohá zvířata mohou trpět, a to třeba jen kvůli tomu, že se jich jejich pánové zbavili, protože již o ně neměli zájem. Naštěstí existuje obrovské množství společností a organizací, které se zabývají záchranou toulavých psů, péčí o ně a hledáním nové rodiny pro tyto zachráněné čtyřnožce.

Ležel schoulený na špinavé dece

Donna Lochmannová je hlavní pracovnicí v záchranné stanici v St. Louise, jež se zabývá odchytem toulavých psů, následnou péčí o ně a přesunem do pěstounských rodin či přímo k novým majitelům. Když vyrazila spolu se svou kolegyní Natalií Thompson na místo, jež jim bylo na tísňové lince oznámeno, ani jedna z nich netušila, že se jim naskytne příležitost zachránit nejen pejska z oznámení, ale také nebohé opuštěné štěně. To spatřila Natálie z okýnka auta, když mířily na místo určení.

Nechtěly tam pejska nechat samotného, ale jelikož spěchaly k urgentnímu případu, rozhodly se, že se pro spatřené štěně vrátí cestou zpět. Tak také učinily, ale když se vrátily na místo, kde psa viděly, nemohly ho nikde najít. Nakonec spatřily maličký ocásek mizející ve staré několikapatrové budově, která se nacházela vedle pole.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Lochmannová se za ním rozběhla a vstoupila do stavení, kde se prodírala starým haraburdím a špínou. Po schodech potom vystoupala do druhého patra, kde nebylo skoro nic. Jen uprostřed místnosti ležela zmuchlaná deka, na níž se krčilo malé třepající se štěňátko.

Byl za svou záchranu opravdu vděčný

Lochmannová s ním navázala oční kontakt, pes vypadal opravdu mladě. Sáhla po jednom ze svých nejspolehlivějších záchranných nástrojů, po vodítku, ale rychle si uvědomila, že ho nemá. Měla s sebou totiž jen jedno, které použila při záchraně předchozího pejska. Vrátila se tedy rychle pro vodítko do auta, ale když přišla zpět do budovy, štěně tam již nebylo. Nakonec si všimla dveří, které vedly ven. Těmi pes utekl, a tak jej záchranářka našla sedět uprostřed otevřeného pole.

Jelikož netušila, jakou povahu bude zvíře mít, přistupovala k němu velmi opatrně. Nechtěla, aby se leklo a uteklo pryč. Nakonec jej nalákala na vídeňské párky. Díky nim k ní štěně přišlo. Vzala jej tedy na vodítko a vedla k autu. Většinou byla zvyklá na to, že se psi nechtějí nechat vést a zachránit, ale tento byl jiný. Poslušně šel, dal si packy na zadní sedadlo a čekal, až jej žena zvedne nahoru. V jeho očích byla obrovská radost a vděčnost.

Štěně dostalo jméno Dodie, při veterinární prohlídce bylo naprosto poslušné a spolupracovalo s lékaři. Naštěstí se ukázalo, že nemá žádná zranění ani nemoci, jen mírnou podváhu. Nakonec se pes veterinářům odvděčil mazlením a tulením. Díky nastavenému jídelníčku se brzy úplně zotavil. Nyní se Dodie nachází v pěstounské péči a na svou novou milující rodinu netrpělivě čeká. Zaměstnancům záchranné organizace velmi chybí, ale jsou rádi, že je šťastný a zdravý, protože si to opravdu zaslouží.