Takhle vypadala škola ve 30. letech: Dnešní děti si to ani nedokáží představit

V dnešní době je zcela standardní chodit do školy. Minimum je absolvování základní školy čítající 9 tříd, které ovšem jen málokdy zajistí dobře placené zaměstnání, a i proto je pro naprostou většinu žáků přirozené pokračovat ve studiu na školách středních. Nicméně web Novinky uvádí, že ani základní vzdělání ročně nezvládne přibližně 6 % žáků. Benevolentní doba ale rozhodně neplatí pro období před téměř 100 lety.

Škola základ života

O tom, že studium člověka obohacuje, rozhodně není pochyb. „Hrozně rád rozvíjím svou osobnost, mám vystudované 2 vysoké školy různých oborů a zdaleka nekončím. I ve volných chvílích rád čtu knihy různých žánrů a zaměření,“ říká věčný student pan Petr H. z Prahy. Škola je místo socializace, studnice vědomostí a plní také roli výchovnou. Nezřídka v ní dochází také k šikaně, jak DámskýDeník popisoval. Nicméně je spousta směrnic a přístupů, které se aktivně snaží tomuto nešvaru zabránit.

Dnes je běžné, že i jedinci, kterým studium příliš nejde nebo je nebaví, často končí se vzděláním vyšším, než jsou jejich dovednosti a znalosti. To se rozhodně nedá říct o výuce, která probíhala kdysi dávno. Zde platila velmi přísná pravidla a děti si vážily příležitosti navštěvovat vzdělávací ústav, který jim umožnil vymanit se z chudých poměrů. A také s napětím čekaly na každé vysvědčení, které jim mohlo otevřít dvířka do vyššího ročníku.

Studium není pro každého

Aneta Godyniaová se dlouhá léta věnuje genealogii a s nadšením sdílí historické dokumenty, které dokáží nastínit tehdejší dobu. Vyplývá z nich, že bylo čistě na učiteli, zda umožní postup žáka do vyššího ročníku. V některých případech je jejich argumentace úsměvná, jindy zcela oprávněná. Dokumenty sdílela na Instagramu.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Aneta Godynia (@galicyjskie_drzewo)

„Místo učení šel hrát karty.“ To je výrok, který stojí v oficiálních dokumentech polské školy, a také důvod, který zamezil studentovi v učení pokračovat. Učitelé písemně hodnotili každého žáka jednotlivě. Co je dnešním dětem (naštěstí) naprosto cizí, je následující text: „Studentka je doma přetížená fyzickou prací. Při vyučování je pasivní, nedává pozor, nedělá pokroky ve studiu. Je také velmi neschopná.“ Případně pak: „Kvůli nedostatku obuvi a oblečení nechodil přes zimu do školy. Navíc je líný a tvrdohlavý student, bez domácí péče.“