Osm z dětí putovalo nejdřív do sirotčince, kde mohly být spolu a podporovat se. Jakmile ale byly dívky rozstrkány do pěstounských rodin, musely snášet týrání a zneužívání.
Život někdy píše scénáře, které jsou jen těžko uvěřitelné. Jedním z nich je i příběh sourozenců, které jejich matka zničehonic uprostřed zimy opustila. Jejich cesty se pak rozdělily na dlouhá desetiletí. Někteří skončili v církevních sirotčincích, další v pěstounských rodinách. V dospělosti se jedno z dětí rozhodlo, že se chce se svými sestrami znovu shledat. Pátrání po nich trvalo přes čtyři dekády, ale nakonec došlo ke šťastnému shledání.
Matka opustila děti uprostřed kruté zimy
Po svých deseti sestrách pátrala dvaasedmdesátiletá Barbara Laneová z amerického státu Virginia nekonečných 43 let. V dětství byly holčičky rozděleny poté, co jejich matka vyhodila otce z domu a následně děti opustila. Byl prosinec 1954 a ve městě St. Luis, kde rodina žila, řádily třeskuté mrazy. „Vypnula topení, prodala nábytek a prostě odešla i s nejmladší sestrou,“ cituje Barbaru web Filantropikum.
Dívky tehdy zůstaly odkázány samy na sebe. Několik dní byly v bytě samy, dokud to nezačalo být divné sousedům. Pro děti si pak přišli sociální pracovníci a řádové sestry. Jedné ze sester se podařilo utéct za otcem, ale ten se k ní neznal. Barbaře byly tehdy pouhé tři roky a společně se sedmi sourozenci putovala do sirotčince. Zpočátku sestry zůstaly pohromadě a navzájem se utěšovaly. Dvě nejstarší sestry už byly vdané, ale bydlely daleko.
Pěstouni sestry týrali a zneužívali
Katolický sirotčinec nebyl podle Barbary nejlepším místem na světě, ale nebyl zase tak špatný, jak si mnozí lidé mysleli. Nejhorší bylo to, že během několika následujících měsíců byli sourozenci postupně rozděleni a putovali do pěstounských rodin. Barbara a její mladší sestra Kay byly umístěny k pěstounům společně. Jejich nový domov byl ale noční můrou. „Byl to velmi násilný domov,“ svěřila se webu DailyMail. Dívky byly týrány a zneužívány. Jakmile bylo Barbaře 18 let, z rodiny odešla a sestru vzala s sebou.
Traumata z minulosti ji však stále pronásledovala. Na své sourozence nemohla zapomenout. V devadesátých letech po nich začala pátrat. Procházela staré novinové články a záznamy o adopci, dokonce si najala soukromého detektiva. Nakonec se podařilo krkolomnou misi dotáhnout do zdárného konce a všechny sestry se setkaly. Byla to pro všechny velmi emotivní chvíle. „Bylo to, jako bychom nikdy nebyly od sebe. Jako bychom byly celý život spolu,“ popsala radostný okamžik Barbara.