Tempo růstu důchodů se zpomaluje. Po celkem štědrém období navyšování důchodů to vypadá, že v budoucnu senioři dosáhnou zřejmě už jen na zákonnou valorizaci, která zohledňuje růst cen potravin, energií, služeb a podobně. Čekat se dá snižování životní úrovně. „Měla jsem obavy z toho, co teď bude, ale už nemám. Zbytečně jsem každý rok přicházela o peníze,“ napsala nám do redakce DámskéhoDeníku dvaasedmdesátiletá Jaroslava z Brna.

Peníze za chalupu uložila na horší časy

Celý život pracovala ve školství a dokonce i v důchodu si coby učitelka ještě přivydělávala. Penzi nemá zanedbatelnou, ale na nějaké velké vyskakování to není. Informace o tom, že stát má v plánu zpomalení růstu důchodů, ji rozčílila. „Člověk celý život pracuje a na stará kolena se musí uskromnit namísto toho, aby si zbývající čas mohl užít. To je nespravedlivé,“ postěžovala si paní Jaroslava.

„Babička už tři měsíce nedostala důchod. Kdyby neměla rezervu, neměla by pomalu ani co jíst,“ říkají příbuzní důchodkyně

Po smrti manžela neměla sílu starat se o chalupu, a tak ji prodala. „Děti tam nejezdily už dlouhé roky a já jsem tam samotná nechtěla být. Navíc potřebuje údržbu a na to nemám peníze ani sílu,“ vysvětlila čtenářka s tím, že v době obrovského zdražování se jí líbila i představa, že má finanční rezervu. „Kdybych byla v tísni, pomohly by mi děti. Ale nechci jim být na obtíž,“ dodala. Peníze si uložila a neměla v úmyslu na ně v nejbližší době sahat.

Stačilo udělat maličkost a má 13. důchod

Chtěla si je šetřit na horší časy, až doslouží lednice, pračka, televize a podobně. „Všechno v našem bytě je už staré a každou chvíli se něco rozbije. Z důchodu bych si novou lednici nekoupila, sotva poplatím nájem, služby, energie, léky a jídlo,“ prozradila paní Jaroslava. Že by úspory mohla nějak zúročit, ji sice napadlo, ale obávala se to udělat. „Všude je teď tolik podvodů,“ podotkla. Až vnuk, který pracuje jako ekonom, babičce vysvětlil, že se zbytečně připravuje o celý jeden důchod.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Přitom stačí udělat maličkost, aby ho získala. Převést peníze z nevýhodně úročeného běžného účtu na spořicí, případně termínovaný vklad. „Řekl, že úspory začnou vydělávat na momentálních slušných úrocích, aniž bych cokoli riskovala. Nejsem v tom vůbec zběhlá, a tak jsem ho poslechla. A teď mám něco jako třináctý důchod,“ uzavřela paní Jaroslava s tím, že by svým příběhem chtěla inspirovat jiné seniory, kteří nechávají úspory jen tak ležet ladem jako kdysi ona.