Tato tragédie, při které zemřel sedmiletý chlapec, jeho rodiče opravdu ranila a naprosto zdrtila. Tohle však našli u jeho hrobu po pár letech. Byli tím šokováni a rozhodli se jednat.
Smrt dítěte je pro rodiče ta nejhorší noční můra, co může být. Tom-Rune a Lone Sveum Bertelsenovi přesně takovou tragédii zažili v roce 2008. Kdy jejich nebohý chlapec zamřel v neštěstí. Dítěti bylo tehdy pouhých 7 let. Na takovéto trauma se jen tak nezapomíná. Památka na Svein-Erika se už nikdy neztratí. Proto rodiče často navštěvovali jeho hrob, aby mu vzdali hold a spolu na něj mysleli. Jednou když však k hrobu přišli, nemohli uvěřit vlastním očím, co tam našli.
Nečekaná smrt malého 7letého hocha
Rodiče byli již před lety zasáhnutí touto tragickou událostí, při které přišli o svého syna. Tudíž se vzpomínku na něj pokusili co nejlépe zachovat. Chlapec to byl velmi energický s velkou láskou a nadšením k drukům. Tuhle jeho energii a vášeň chtěli rodiče znázornit i na památečním pomníku. Vybrali proto figurku draka, jež bude zdobit jeho hrob a připomínat tak všem, kdo byl a být mohl.
Tato postavička ovšem nebyla jen tak odněkud, byla to ta, s kterou si jejich syn hrál nejraději. Byla to jasná volba při rozhodování o dekorování pomníku. Dítě bylo pochováno na klidném místním hřbitově a to v norském Drammenu, aby k němu měli pozůstalí snadný přístup. A mohli tam nerušeně vzpomínat na malého chlapce a v klidu navštěvovat jeho hrob. Ovšem jednou, když tam přišli, tak hned na první pohled zjistili, že je něco špatně.
Rodiče se rozhodli pro novou vzpomínku na syna
Při jedné návštěvě tedy rodiče zjistili, že figurka draka jejich syna byla odcizena. Zkrátka nikde nebyla k vidění, na hrobě či kdekoli kolem. Toto bylo bolestné odhalení, jelikož ona figurka byla velice chlapcem oblíbena a bylo to pro rodiče jako sypání soli do rány. Nenechali však hrob bez nějaké osobní zajímavosti o synovi a tak, po poučení z předchozí situace, se rozhodli pro meč z Legolandu. Aby nepřišli však i o něj, nechali ho vsadit do železobetonového podstavce.
Toto opatření opravdu na nějakou chvíli zabralo a hrob zůstával ve stejném stavu. Pak přišlo ale další nepříjemné zjištění, že i tento meč byl ukraden. To už rodiče nebyli téměř schopni vstřebat. Zklamání, které cítili v lidech, jež tam žili, bylo opravdu velké. Nikdo nechápal, proč se toto pořád děje. Krást z hrobu dítěte je přeci jedna z těch nejvíce ponižujících věcí. Navíc vytáhnout tento meč muselo dát neskutečnou práci a potřeba k tomu byli aspoň dva silní dospělí.
Tohle dítěti už nikdo určitě nevezme
Přestože podle strážce kostela v Drammenu se tam z dětských hrobů příliš často věci neztrácí, tak je to však pořád obvyklejší. V dnešní době prý lidé vykopávají a berou květiny, hezké kamínky, světla a lucerny, tudíž prakticky cokoli, co mohou dát na svůj hrob. Někteří zloději se odváží vzít i osobní věci, které pro ně smysl ani v podstatě nemají. Proto se rodina rozhodla pro řešení takové, že jim už zdobení nikdo nevezme.
Nakonec přece jenom přišla rodina na to, co na hrobu bez pochyb zůstane. Rozhodli se totiž pro rytinu do náhrobku. Nejspíš je měla napadnout už dřív, pak by si ušetřili tyhle nervy. Nechali tedy do památečního kamenného náhrobku vyrýt draka. Chtěli zachovat rodinné pouto s chlapcem a tak obrázek sjednotili s tím, který oba rodiče i jejich další syn měli vytetovaného. Touto dekorací si již mohou být jisti, že i při příští návštěvě tam bude stále bude. Myslíte si, že rytina draka na náhrobku byl skvělý nápad?