Při nákupu v řeznictví se odehrála zvláštní dojemná událost. Stará babička neměla dost peněz na zaplacení nákupu, ale majitel obchodu to nenechal být.
Stará žena nakupovala v řeznictví maso. Nebylo to nic zvláštního, jen kuřecí kostra na polévku a pár křídel. Ta miloval její manžel, který byl však už dlouho těžce nemocný. Paní mu chtěla udělat radost a připravit jeho oblíbené jídlo. Když ale přišla k pokladně, při pohledu do své peněženky se rozplakala a začala vybalovat maso zpátky na pult. Nejspíše se špatně podívala na cenovky a u pokladny zjistila, že u sebe nemá dostatek peněz.
Majitel obchodu nezůstal lhostejný
Drobná stará žena se bezmocně dívala na prodavače, zatímco vytahovala navážené i zabalené zboží ze své tašky a vracela jej s omluvami zpátky na pult. Až nyní zjistila, že ve své peněžence nemá víc než sto korun, což jí na nákup vybraného masa nestačilo. Celá situace ale upoutala pozornost majitele obchodu, který se pohyboval kolem prodejní plochy. Přišel proto blíž a zeptal se, co se děje.
Babička nebyla s to ani promluvit. Poblíž stojící mladík ale majiteli celou situaci vysvětlil. Řezník se poté otočil k ženě a povídá: „Paní, právě jsme nechali vytřídit kuřecí křídla, která nebyla dost velká na prodej. Pokud chcete, můžu vám je dát. A s penězi si nedělejte starosti, máte jich dostatek.“
Muž ani nečekal, co mu stará paní odpoví. Vzal tašku a začal oběma hrstmi nabírat kuřecí křídla, mezi která nenápadně propašoval několik pěkných a velkých kuřecích prsou a stehen. Na to položil ještě pár kuřecích křidélek a několik koster na polévku. Přestal až tehdy, když byla taška úplně plná. Vetchá dáma měla co dělat, aby ji vůbec dokázala unést.
Dokázal ženě zachovat sebeúctu
Stokorunu si od ženy majitel sice vzal, nicméně padesát korun jí z ní ještě vrátil. Tím jí ušetřil peníze a zároveň zachoval její hrdost, jelikož dodal, že dostala nějaké neprodejné kusy masa, která by jinak obchod vyhodil na skládku. S přáním krásného dne pak babičce pomohl otevřít dveře a nechal pozdravovat pana manžela.
Sledovat tuto scénu bylo velmi dojemné a několik nakupujících, kteří se stali jejími svědky, opouštělo obchod se slzami v očích. Tento příběh je důkazem toho, že s trochou lidskosti, porozumění a empatie by se nám všem spolu žilo mnohem lépe a svět by byl rázem krásnějším místem.
Jak byste se zachovali na místě majitele obchodu vy?