Režisér Pelíšků dostal od Pavla vyznamenání. Turek a Rajchl ho veřejně ponížili, Hřebejk zareagoval po svém

Vladislavský sál, osm večer, akreditované kamery, prezident Petr Pavel a slavnostní projev o důvěře v instituce. Mezi desítkami oceněných stojí i režisér Pelíšků, Musíme si pomáhat nebo čerstvého seriálu Na tělo. Oficiální odůvodnění Hradu ho oceňuje jako filmového, televizního a divadelního tvůrce, jehož dílo „s humorem a porozuměním zachycuje naši společnost v proměnách nedávných dějin i současnosti“. Ještě téhož večera se ceremoniál obešel bez jediného incidentu, pokud nepočítáme krátký výpadek světel, který Hrad později přičetl restartu řídicí jednotky televizního osvětlení. Skutečná přestřelka přišla až ráno, a ne v sále, ale na obrazovkách telefonů.

„Do včerejška jsem nevěděl, kdo je jakýsi Hřebejk“

Tak zněla úvodní věta příspěvku Filipa Turka na síti X, publikovaného 29. října. Poslanec Motoristů v něm Hřebejkovy filmy označil za „cílenou romantizaci odporné komunistické éry“ a připojil dlouhý výběr údajných režisérových starších vulgárních výroků. Tvrzení, že Hřebejka neznal, přitom působí spíš jako rétorická nadsázka než jako faktické sdělení; už v dubnu 2026 na něj Turek podle serveru Stars24 veřejně reagoval poznámkou o „velmi vybraném chování“. Těžko neznáte člověka, kterému odpovídáte na internetu.

Vzápětí se přidal Jindřich Rajchl. Na sociálních sítích napsal, že Hřebejk „za posledních 20 let nenatočil jediný alespoň trochu solidní film“ a že jeho jedinou motivací je „falešně moralizovat, aby mohl natáčet další příšerné braky za naše peníze“. Ani tady nešlo o první střet: už v březnu 2026 se oba muži dostali do ostrého sporu kolem zneužití hlášky z Pelíšků, který zachytil FORUM 24.

Jedno slovo místo sta

Hřebejk nešel do dlouhé obrany. Na X sdílel reakci s jedinou větou: „Včera jsem byl vyznamenán dokonce několikrát.“ Útoky přepočítal na další ocenění a tím celou polemiku zkratkovitě převrátil. Žádné vysvětlování, žádná obhajoba filmografie. Bonmot.

A fungoval. Podle TN.cz na něj pozitivně reagovali mimo jiné imunolog Jan Konvalinka nebo hokejový komentátor Jiří Hrdina. Veřejnost četla odpověď jako povedený protiúder právě proto, že neeskalovala; zatímco Turkův příspěvek čítal desítky řádků, Hřebejk vystačil s jednou větou.

Medaile jako spouštěč kulturní války

Zajímavější než samotná výměna replik je to, co za ní stojí. Hřebejk sám v rozhovoru pro Novinky bezprostředně po převzetí medaile připustil, že jeho ocenění může pro část lidí vypadat jako „z protekce“, protože Petra Pavla podporoval už v prezidentské kampani. Tím sám otevřel rámec, na který kritici okamžitě navázali.

Jenže spor ve skutečnosti nesměřuje k jedné medaili. Rajchlova výtka o „bracích za naše peníze“ míří na veřejné financování kultury, a Hřebejk je v tomto ohledu snadno čitelný cíl. V roce 2026 mu Česká televize vysílala seriál Na tělo a zároveň s ním připravovala projekt Jobovka. V pořadu Kavky mluvil o významu nezávislosti veřejnoprávní televize. Pro část politického spektra je tak ztělesněním všeho, co považuje za problém: umělec napojený na veřejné peníze, veřejně podporující prezidenta, který ho následně vyznamenává.

Tradice, která dráždí

Oceňování umělců přitom patří k běžné praxi českých prezidentů. Pavel v roce 2025 udělil vyznamenání Zdeňku Svěrákovi, Aně Geislerové, Jakubu Hrůšovi i Janu Kaplickému in memoriam. Letos vedle Hřebejka ocenil Ivu Janžurovou, Miloše Formana posmrtně, Jáchyma Topola, Kateřinu Tučkovou nebo Adama Plachetku. Srovnatelně konkrétní útok Turka nebo Rajchla na jiného letošního laureáta se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Terčem nebyl seznam oceněných. Terčem byl Hřebejk.

A právě to posouvá celou kauzu od osobního sporu k širšímu vzorci. Státní vyznamenání je ze zákona prezidentskou pravomocí s řádovými dny 1. ledna a 28. října. Medaile Za zásluhy je nižší formou ocenění než řád, ale symbolicky funguje jako prezidentovo veřejné gesto. Když se z takového gesta okamžitě stane materiál pro politickou přestřelku, testuje se důvěra nejen v konkrétního oceněného, ale v instituci státních poct jako takovou.

Petr Pavel ve svém slavnostním projevu mluvil o nutnosti budovat důvěru v instituce, média a autority. O pár hodin později se jedna z oceněných autorit stala terčem kulturního sestřelu. Hřebejk na to odpověděl jednou větou. Možná právě proto zabodovala; v prostředí, kde se křičí, je ticho nejhlasitější zbraň.