Půl stupně za deset let. Meteorolog vysvětlil, proč bude každé české léto horší než to předchozí

V neděli 28. června se rtuť teploměrů v dolním Polabí a Poohří vyšplhala k 40 °C. Studená fronta, která v pondělí přinesla úlevu, ale neukončila nic víc než jednu konkrétní epizodu. Dlouhodobý směr, který za ní stojí, běží dál, a jeho čísla jsou nemilosrdně jasná. Podle Světové meteorologické organizace (WMO) se Evropa v období 1991–2021 oteplovala tempem přibližně půl stupně Celsia za dekádu. Služba Copernicus to pro posledních třicet let upřesňuje na +0,56 °C za dekádu. Globální průměr přitom činí jen +0,27 °C. Evropa je zkrátka nejrychleji se oteplující kontinent na planetě, a Česko sedí přímo uprostřed.

Co ta čísla znamenají pro české léto

Půl stupně za deset let nezní dramaticky. Jenže nejde o to, že by se každý jednotlivý červenec mechanicky oteplil o přesně stanovenou hodnotu oproti tomu předchozímu. Jde o rostoucí teplotní základnu. Představte si ji jako podlahu, ze které startují všechny letní výkyvy, a ta podlaha se rok od roku zvedá.

Český hydrometeorologický ústav to dokumentuje na domácích datech: od šedesátých let se průměrná teplota v Česku zvedla zhruba o 2 °C. V létě je nárůst ještě strmější, přibližně o 3 °C. Počet tropických dnů, kdy teplota překročí 30 °C, se zhruba ztrojnásobil: z průměrných pěti ročně v období 1961–1990 na dnešních dvanáct až třináct. A to je průměr. V posledních patnácti letech jich bývá ještě víc.

Praktický důsledek? Stejná synoptická situace, tlakový hřeben přinášející horký vzduch z jihozápadu, dnes spolehlivě vyrobí vyšší maxima, teplejší noci a delší zátěž organismu, než by vyrobila před třiceti lety. Podlaha je prostě výš.

Proč zrovna Evropa a proč tak rychle

Ivan Güttler, ředitel chorvatské národní meteorologické služby DHMZ a kontaktní osoba Chorvatska pro IPCC, patří k odborníkům, kteří tento mechanismus vysvětlují na základě měřených klimatologických řad. Copernicus pojmenovává čtyři hlavní důvody, proč Evropa vede žebříček:

• Pevnina versus oceán. Souš se ohřívá rychleji než vodní plocha. Evropa je z velké části vnitrozemský kontinent.
• Změny atmosférické cirkulace. Proudění stále častěji podporuje letní vlny veder; tlaková výše se nad Evropou „zasekne“ a drží horký vzduch na místě.
• Čistší vzduch, paradoxně. Pokles aerosolového znečištění v posledních dekádách znamená, že méně částic v atmosféře rozptyluje sluneční záření. Slunce tak dopadá na povrch silněji.
• Arktická blízkost. Severní okraj Evropy zasahuje do Arktidy, která se otepluje nejrychleji ze všech oblastí planety. Úbytek sněhu a ledu snižuje odrazivost povrchu a zesiluje oteplování.

John Kennedy z WMO to shrnul při aktuální vlně veder jedním číslem: od historického léta 1976 se Evropa oteplila asi o 2 °C. Celkově je dnes evropský kontinent zhruba o 2,5 °C teplejší než v předindustriální éře, zatímco globální průměr se pohybuje kolem 1,4 °C.

Nejhorší nepřítel: noc, která neochladí

Denní maxima přitahují pozornost médií. Ale podle dat Copernicu o tepelném stresu roste v Evropě od osmdesátých let ještě jeden, méně viditelný ukazatel: počet tropických nocí, kdy teplota neklesne pod 20 °C.

A právě teplé noci jsou z hlediska zdraví klíčové. Tělo se přes noc nedokáže zregenerovat, do dalšího horkého dne vstupuje už zatížené. WHO uvádí, že tepelný stres patří k hlavním příčinám úmrtí spojených s počasím. V létě 2022 bylo v Evropě odhadnuto přes 61 000 nadúmrtí v souvislosti s vedrem. Nejvíce ohrožení jsou senioři, kojenci, těhotné ženy, lidé pracující venku a chronicky nemocní.

ČHMÚ ve výstraze pro víkend 27.–28. června 2026 varoval nejen před denními maximy 35–40 °C, ale i před přetrvávajícím nočním teplem. Právě kombinace obojího dělá z vícedenní vlny veder skutečně nebezpečnou událost.

Co nás čeká, a co s tím

Při prostém prodloužení současného evropského trendu vychází za dvacet let přibližně dalších +1,1 °C a za třicet let asi +1,7 °C navíc oproti dnešku. Jednotlivá léta budou kolísat (chladnější ročníky nezmizí), ale statistická základna poroste. WMO navíc upozorňuje, že pravděpodobnost La Niña pro léto 2026 dosahuje 80 %, což může globální teplotní výkyvy ještě zesílit. Pro Evropu sice bývá vliv ENSO silnější v zimě, ale v kombinaci s už tak vysokou základnou přidává další nejistotu.

Generální tajemník OSN António Guterres při příležitosti Světového dne životního prostředí v červnu 2026 zopakoval, že každá desetina stupně rozhoduje. Trend není plně odvratitelný v horizontu příštích let, část oteplení už je „v systému“. Ale jeho tempo a škody jsou ovlivnitelné: snižováním emisí, odchodem od fosilních paliv, omezením metanu a adaptací měst i domácností.

Pro běžného člověka v Česku to znamená praktické věci: mít plán pro seniory a děti v rodině, větrat jen v noci a brzy ráno, stahovat žaluzie, doplňovat tekutiny a minerály, vyhnout se fyzické zátěži v poledne a sledovat výstrahy ČHMÚ. Ne jako jednorázovou reakci na „ten jeden horký víkend“, ale jako rutinu, která se bude opakovat každé léto. Častěji, déle a intenzivněji.

Česká léta nebudou každý rok rekordní. Ale ta nebezpečná budou přicházet stále častěji, protože podlaha, ze které startují, se pořád zvedá.