Když člověk zestárne, často upadá do zvláštního stavu. Jeho letargie je viditelná na první pohled, a to aniž by za to mohl. Prostě se nechce smířit s tím, že už je starý, kamarádi jej opouštějí jeden po druhém, děti mají své vlastní životy a motivace žít se snižuje každým dnem. Připadá si nevyužitý. Zbytečný. Jako zátěž. Staří lidé se ocitají v podřízeném stavu, postrádají důstojnost a respekt, jak informuje web Adra. Upadají pak do deprese, kterou ale přenášejí i na lidi okolo sebe.

Ztráta manželky

I paní Martina se nám svěřila s trápením, jehož původcem je její 84letý tatínek. „Táta byl vždycky fajn chlap. Byla s ním sranda, sem tam zašel do hospůdky s kamarády nebo bývalými spolužáky a myslím si, že i s mamkou měli hezký vztah. Takový ten skálopevný, který vydrží opravdu všechno. Pak nás ale maminka opustila po krátké, ale velmi vyčerpávající nemoci. Bylo to těžké pro všechny, ale táta to bral asi nejhůř. Přišel o spřízněnou duši,“ říká žena.

Manželka mu zemřela a zůstal sám s jejich 7 dětmi

iZdroj fotografie: Piqsels

„Postupně jsem viděla, jak se z toho vitálního a skvělého chlapa stává úplně jiná osoba. Začal se stranit svých přátel a už jej žádný z nich nepřiměl třeba ani k procházce po okolí. Po mně ale začal vyžadovat, abych za ním denně jezdila. Jasně, chápala jsem, že potřebuje pomoci s domácností, přece jen to vždycky dělala mamka. On si na mně ale vylévá svou zlost a zoufalství. Podle něj dělám všechno špatně a jinak, než by si on představoval,“ vysvětluje nešťastná Martina.

Nemá to konce

„Hrozně mě to ubíjí. Já mám práci na plný úvazek, 2 děti, které všude vozím, a ještě se opravdu denně snažím jej aspoň na chvíli navštívit. Ale on je na mě opravdu někdy až hnusný. Kolikrát mě napadla myšlenka, že by bylo jednodušší, kdyby zemřel, i když to zní příšerně,“ popisuje Martina. Podobné myšlenky napadaly i paní Alenu, o které DámskýDeník psal.

„Měla jsem výčitky, že moje matka zemřela kvůli mně. Když zestárla, byla nesnesitelná“

iZdroj fotografie: Piqsels

„Stydím se za to. Ale on mě nenechá odjet ani na dovolenou, jinak jen slyším, že jsem nevděčná a špatná dcera. Já už se na ty návštěvy u něj ani netěším. Zkusila jsem nadhodit i domov důchodců, i když vím, že čekací doba může být velmi dlouhá, ale on o tom vůbec nechce slyšet,“ říká Martina. Podle iDnes se na místo v domově pro seniory může čekat až 15 let. Roli přitom nehraje pořadí zájemců, ale naléhavost situace.