Vychovávat děti není snadné. Ačkoli se každý rodič snaží vštípit dítěti ty nejctnostnější vlastnosti, až čas ukáže, jací lidé z nich opravdu budou. Dokud jsou malé a máte je stále na očích, je snadné vychytávat mouchy a mluvit s nimi o tom, co je dobré a co je špatné. Jak ale rostou a vyvíjejí se, potkávají stále více lidí, kteří jim také formují pohled na svět, ale i na maličkosti – a často je ten pohled odlišný od toho rodičovského. Zhruba 90 % rodičů je hrdých na své děti. Jsou ale chvíle, kdy člověk pociťuje i zcela odlišné emoce.

Peněz je málo

Paní Jaruška vyrůstala jako prostá žena. Samozřejmostí pro ni bylo pomáhat rodičům s domácími pracemi, ale také s hospodářstvím, které bylo součástí jejich živobytí. A proto, když měla sama děti, chtěla jim dát stejné hodnoty. „První dcera se narodila, když mi bylo 22, s manželem jsme si našli malinký byt, abychom nebyli pro rodiče přítěží,“ řekla. Osamostatnila se tak velmi brzy, průměrný věk odchodu mladých z rodinného domu je 26 let, informuje iDnes.

„Svou dceru miluji. Ale už aby se odstěhovala,“ píše Kristýna (49). V jejích slovech se najde snad každý rodič

iZdroj fotografie: Pexels

„Pak se mi narodil i syn Martin. Myslím, že jsme byli skutečně šťastná rodina. Děti vystudovaly, mohly cestovat a já jsem jim vždy pomáhala, jak jen to šlo. Ale z důchodu už se na takové aktivity přispívá jen nesnadno. Děti už jsou nyní dospělé a mají své rodiny. A mně ubývají síly každým dnem. Největší ranou pro mě bylo úmrtí manžela před 4 lety,“ popisuje paní Jarka. „Pak už jsem byla na všechno opravdu sama.“

Samota je zlá

„Dcera bydlí na druhé straně republiky, syn nedaleko, ale navštěvuje mě málo. Mrzí mě to, protože já bydlím ve druhém patře bez výtahu a všechny tašky musím sama odnosit. Ani ho nenapadne se mě zeptat, jestli nepotřebuji s něčím pomoci. Ale pak se sám pozve na sobotní oběd, i se snachou a dítětem, aniž by se třeba zeptal, jestli má nakoupit nějaké suroviny. Já nakupuji ve slevách a živořím, což on ale nevidí. Nebo vidět nechce, nevím,“ říká smutně paní Jaruška. Samota a sociální izolace je největším problémem seniorů, píše také web Aktuálně.

„Stydím se za svou samotu a závidím ostatním, že mají s kým trávit čas,“ svěřuje se Naděžda

iZdroj fotografie: Pexels

„Dcera přijede na Vánoce a Velikonoce, i s rodinou. Přijede, je upečeno a navařeno a ani ji nenapadne se mě zeptat, jestli nepotřebuji pomoci. Ať už finančně nebo jinak. Moje děti berou vše jako samozřejmost. Já to upeču, uvařím, nachystám na stůl, no a potom také uklidím, protože co bych jinak v důchodu také dělala, že. Mrzí mě to, že o mě nemají opravdový zájem,“ říká paní Jarka. Na rodiče by člověk neměl nikdy zapomínat, naopak, je nutné nabídnout pomoc. Pak někteří tráví důležité chvíle v samotě a zapomnění, jak i Dámský Deník psal.