Stanisława Leszczyńska, často přezdívaná jako „Matka z Osvětimi“, byla polská porodní asistentka, která byla uvězněna v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Díky jejímu povolání ji však nacisté využili k tomu, aby pomáhala přivádět na svět děti. Redakce webu Dámský Deník nicméně zjistila, že ty měla posléze utopit přímo před očima jejich matek. 

Porodní asistentka z Osvětimi 

Jako porodní asistentka působila již ve velmi mladém věku. Nepříjemný osud ji čekal až poté, co Němci napadli Polsko a ona musela se svou dcerou odjet do koncentračního tábora Osvětim. Její syny čekal podobný osud, ale nacisté je odvedli jinam, zatímco manžel Stanisławy dle webu Filantropikum zemřel během Varšavského povstání v roce 1944. 

18letá Julie tajně porodila přímo na diskotéce. Zábava jí ale byla přednější, a tak udělala pro něco odporného

Po zatčení Stanisława tvrdila, že je porodní asistentka, a tak ji nacisté nechali pracovat na „porodnickém oddělení“ tábora, kde se starala o těhotné ženy. Jen během let 1943–1945 dokázala přivést na svět přibližně 3 000 dětí, ovšem jejich matky byly zpravidla posílány do plynových komor, zatímco jiné kvůli mizerným podmínkám umíraly při porodu. 

Děti odmítala topit ve studené vodě 

Stanisława měla zároveň rozkázáno, aby spolu s ostatními sestrami pracujícími v táboře novorozené děti vždy utopila v kbelíku s vodou, a to přímo před očima jejich matek. To nicméně Matka z Osvětimi dělat odmítala, čímž riskovala vlastní život. Bohužel ani to nepomohlo ochránit nevinné děti před smrtí – jakmile se „zachránění“ potomci dostali do rukou nacistů, nechali je zabít jinak. Dostala však nápad, že děti bude označovat tetováním.

Mladý voják využíval válku ve svůj vlastní prospěch. Zamilovaná žena mu naposílala asi 140 000 Kč

Tím chtěla zajistit, že pokud by se jim podařilo přežít, matky by je dokázaly poznat. Zjistilo se však, že ze 3 000 dětí, které pomohla odrodit, jich bylo zabito 1 500 a dalších 1 000 zemřelo v důsledku hrůzných podmínek v táboře. Tábor nakonec přežilo pouze 30 dětí a Stanisława se po válce vrátila zpět do rodného města. Tam pokračovala v práci porodní asistentky a v roce 1970 se na akci pořádané ve Varšavě mohla setkat s matkami a dětmi, které zachránila. Zemřela ve věku 77 let v roce 1974.