Po smrti podivína se ukázalo, jaký ve skutečnosti byl. Na jeho pohřeb přišly desítky lidí, kterým za svůj život pomohl

Zdání někdy klame. Lidé, kteří se svým vzhledem nebo životním stylem nějak vymykají standardu, jsou mnohdy považováni za podivíny či samorosty. Prostě nepřizpůsobivá individua, jimž se na ulici lidé raději vyhnou nebo alespoň odvrátí zrak. Patřil mezi ně i Karel Dvořák, jehož příběh Dámskému Deníku vyprávěla jeho sousedka Aneta Poláková. Tichý a trochu záhadný samotář se vždy držel stranou. Jeho zanedbaný vzhled a ošuntělé oblečení ostatní spíš odpuzovalo.

Ošuntělý podivín okolí nezajímal

Karel prostě nezapadal do běžných škatulek. „Vlastně to tak sám chtěl. Vždy si žil po svém, což se ostatním lidem příliš nezamlouvalo, a tak se ho prostě stranili,“ uvedla Aneta, která svého souseda pravidelně na ulici potkávala a dávala se s ním do řeči. Navíc jeho lehce odrbaný vzhled vzbuzoval dojem, že je v tíživé finanční situaci. Což byl možná další důvod, proč lidé podle sousedky jevili o Karla skutečně jen minimální zájem. „Asi se báli, že by došlo na trapné chvíle, kdyby si od nich chtěl půjčit peníze,“ dodala.

Jenže zdání často klame. Spousta lidí neměla ani tušení, kým Karel ve skutečnosti byl. „Nikdy se neoženil a neměl žádné děti. Hodně pracoval a vydělával dost peněz,“ vysvětila Aneta. Dokonce měl i tři zaměstnání současně. Celý život pracoval v oblasti sociálních služeb. Své práci se věnoval víc, než musel. Jako sociální pracovník se každý den setkával s lidmi v nouzi nebo s těmi, kteří se ocitli v nějaké jiné složité životní situaci.

Rozloučit se přišli lidé, kterým pomohl

Pomáhat potřebným nad rámec svých povinností, stejně jako to dělala žena, o níž jsme na Dámském Deníku již také psali, bylo pro Karla samozřejmostí. „Ti, kteří ho skutečně znali, věděli, že byl vlastně až do své smrti zaměstnaný na plný úvazek pomáháním druhým,“ svěřila se naší redakci Aneta. Za své těžce vydělané peníze si prý nepořídil nové bydlení, drahý automobil ani lepší oblečení, ale investoval je tam, kde bylo třeba. „Prostě věděl, že někteří lidé to mají v životě opravdu těžké, a tak je podpořil,“ poznamenala.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Až po smrti Karla, jehož mnozí měli za zvláštního, nemajetného podivína, se ukázalo, že během svého života rozdal na dobročinné účely obrovskou sumu peněz. Všechno, co vydělal a měl, jednoduše prodal a rozdal těm, o nichž se domníval, že to potřebují víc než on. „Jeho pohřeb byl neuvěřitelně dojemný. Přišly se s ním naposledy rozloučit a uctít jeho památku desítky lidí, jimž během svého života pomohl. Bylo to moc krásné,“ dodala posmutnělá Karlova sousedka.

Podle údajů Charity České republiky žije v Česku pod hranicí chudoby přibližně jeden milion lidí, v Evropské unii je to kolem 78 milionů. Neohrožuje jen lidi bez domova a nezaměstnané, ale také rodiče samoživitele, seniory a pracující, kteří pobírají nízké příjmy. Z platu nebo důchodu sotva vyjdou a nějaký nenadálý výdaj, třeba když se jim rozbije lednice, je dostává do obrovských problémů a často končí s dluhy. Právě takovým lidem Karel podával pomocnou ruku.