Člověk by neměl být sám, pokud si to vyloženě nepřeje. A dvojnásob to platí u starých lidí, kteří se již neumí nebo nemůžou zabavit tak jako mladý člověk. Samota zhoršuje zdraví, ubíjí a způsobuje psychické problémy. Může vést až k sociální fóbii. Aby podpořila ostatní seniory, kteří se cítí osamoceni, napsala čtenářka dopis, v němž vyjadřuje své pocity a obavy.

Manžel zemřel a dcery se odstěhovaly

Pětaosmdesátiletá paní Naděžda K. žije v malém bytě v jednom z moravských měst. Ovdověla před patnácti lety a od té doby bydlí sama. Má dvě již dospělé děti, pět vnoučat a dokonce i dvě pravnoučata, ta ale ještě nikdy neměla možnost sevřít v náručí. Její dvě dcery se totiž v mládí odstěhovaly na druhý konec světa, kde si našly partnery a zabydlely se tam. Svou matku navštěvují jednou ročně, vnoučata navíc ani neumí mluvit česky, takže si s nimi nijak nepopovídá.

98letá stařenka zůstala úplně sama. Aby se zbavila pocitu osamělosti, každý den dělá tuto dojemnou věc

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Holky mi volávaly minimálně jednou týdně, ale postupem času s přibývajícími povinnostmi se hovory snížily na minimum. Když se ozvou jednou za čtvrt roku, jsem ráda,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Naděžda. Svůj život tráví každodenními rituály, které jí pomáhají zvládat samotu. Po snídani se dívá na televizi až do oběda, poté si na dvě hodiny zdřímne. Následuje opět koukání na televizi, luštění křížovek nebo nákup. Pak si udělá večeři, před spaním zhlédne oblíbený seriál a jde do postele.

Samota ji ubíjí a zraňuje

„Takto to dělám každý den už mnoho let. Závidím sousedkám, které mají každou chvíli nějakou návštěvu. Slyším smích a jejich rozhovory, což mě dohání k slzám smutku. Pomáhá mi se někdy zasnít a představovat si, že jsem hrdinka z jednoho z filmů, nemám žádné starosti a užívám si život ve společnosti přátel a rodiny,“ líčí v dopise své pocity čtenářka. Poté se ale vrátí zpět do reality a její dobrá nálada je pryč. Za svou samotu se stydí, obzvlášť o svátcích, to je jí nejhůře.

„Nesnáším Vánoce, všichni na mě totiž kašlou,“ píše zoufalá čtenářka

iZdroj fotografie: Depositphotos

Své dcery svými problémy nechce zatěžovat, aby se necítily provinile, že ji zde nechaly samotnou. „Vím, že toho mají hodně. Hrozně se ale bojím toho, že až umřu, nikdo si toho dlouho nevšimne, nikomu nebudu chybět,“ končí svůj dopis paní Naděžda. Nic jiného než společnost své rodiny si nepřeje ani paní Anna, jejíž zpověď jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.