Dcera chtěla po své matce, aby na ni přepsala veškerý majetek. Když jej nedostala, přerušila s ní veškerý kontakt.
Každé dítě by mělo mít ke svým rodičům úctu. Respektovat jejich rozhodnutí a být vděčné za každý den, který s nimi ještě může strávit. Bohužel v mnoha rodinách to tak není. Děti si nechtějí nechávat radit od matky či otce, v horším případě se o ně nechtějí ve stáří starat. A často také rodinné vztahy pokazí touha po penězích, jako je tomu v případě paní Alžběty.
Náhle se jim podařilo zbohatnout
Paní Alžběta K. žila se svým manželem skromně. Když ale muž zdědil po svém dědečkovi velmi lukrativní pozemky, hospodařil s nimi tak dobře, že rodina zbohatla. I přesto však dále vedli normální život bez zbytečného utrácení. Spoustu peněz ale vkládali do své dcery, aby měla kvalitní vzdělání. Jakmile začala studovat vysokou školu v Praze, koupili jí jednopokojový byt. Později, když se vdala, jí pořídili byt větší.
„Poté ale manžel náhle zemřel, a tak jsem dceři z jeho dědictví věnovala ještě dva pozemky. Ona je ihned prodala, takže měli najednou s mužem spoustu peněz. On navíc také dobře vydělává. Bohužel, i když jsem dceru vždy vedla ke skromnosti, peníze ji pravděpodobně zkazily,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Alžběta. Její dcera totiž za matkou přišla s něčím, co ji překvapilo a velmi zamrzelo.
Dcera přerušila s matkou veškerý kontakt
„Navštívila mě a řekla, že mám na ni okamžitě přepsat veškerý svůj majetek. Chtěla totiž rekonstruovat a prý, kdyby se mi něco stalo, tak ať nejsou s dědictvím problémy. Na to jsem jí odpověděla, že je jedináček, tak by veškerý majetek připadl jí, a vše jí přenechat jsem odmítla,“ vzpomíná dále čtenářka. To dceru rozzlobilo, a tak uraženě odešla. Od té doby se matce neozvala, už je to půl roku. Nejvíce paní Alžbětu mrzí, že nevídá svou vnučku. Nechápe, co se z její dcery stalo za zrůdu prahnoucí po majetku.
„Počkám ještě měsíc, pokud se mi sama neozve, zajdu k notáři a vydědím ji. Nedostane ode mě ani korunu. Vše přenechám vnučce pod podmínkou, že s majetkem bude moci nakládat, až bude plnoletá. Proč bych dceři měla něco dávat, když se ke mně takto zachovala,“ končí svůj dopis paní Alžběta. Snad se její dcera vzpamatuje a matce se za své chování omluví.
A pokud ne, bude jistě při čtení závěti stejně překvapená jako děti ženy, o kterou se v dospělosti vůbec nezajímaly. Ta je nakonec, jak jsme na DámskémDeníku již psali, ve své poslední vůli pořádně vypekla. Zbyly jim tak jen oči pro pláč.