Žena musí chodit do práce, přestože pobírá starobní důchod. Ten je ale tak nízký, že jí nestačí ani na běžné potraviny.
Dnešní doba je zlá a stále více důchodců je nuceno vrátit se do zaměstnání, aby tak neskončilo na ulici či o suchém chlebu. Zdražování energií a potravin přinutilo k návratu do práce i osmasedmdesátiletou čtenářku Evu Ž., která doufala, že bude mít klidný důchod a na staří si odpočine. Opak je ale pravdou. Rozhodla se postěžovat si v dopise, aby si lidé uvědomili, že na ně žádná penze nečeká.
Po smrti manžela si musela najít zaměstnání
Paní Eva Ž. nedávno oslavila své osmasedmdesáté narozeniny. Celý život pracovala jako kuchařka ve školní jídelně, kde také později potkala svého manžela Jirku, učitele českého jazyka a dějepisu. Prožili spokojený a dlouhý společný život, ovšem před dvěma lety její muž náhle zemřel. Jejich jediný syn již dlouhá léta žije v Austrálii a zde čtenářka zůstala na všechno sama.
„Dokud Jirka žil, měli jsme se docela dobře, co se peněz týče, ale museli jsme obracet každou korunu,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Eva Ž. Po manželově smrti jí sice chodí vdovský důchod, ale nedá se z tak nízké částky vyjít. Zvedly se totiž zálohy na teplo, zdražila elektřina i plyn, a co se týká potravin, to je to stejné v bledě modrém. „Bylo mi jasné, že pokud chci žít lépe než z ruky do huby, musím znovu do práce,“ pokračuje v psaní čtenářka.
Práce ji vyčerpává, ale díky ní neživoří
A tak chodila po restauracích a jídelnách a sháněla si brigádu. Nakonec nastoupila jako pomocná síla v kuchyni, a to jen díky své dlouholeté praxi. „I když jsem byla zvyklá pracovat jako vedoucí, byla jsem ráda i za tohle,“ svěřuje se paní Eva Ž. Do práce chodí pět dní v týdnu, o víkendu jen odpočívá a skoro nevylézá z postele. „Jsem vždy hrozně unavená, bolí mě klouby, ruce i nohy, ale co nadělám, musím si vydělat na živobytí,“ stěžuje si čtenářka.
„Přemýšlela jsem, že poprosím o finanční pomoc syna, ale nechci jej okrádat o peníze, to si je raději vydělám, i když mě to bude stát zdraví,“ píše nakonec v dopise paní Eva Ž. Bohužel paní Eva Ž. není jediná, která si myslela, že bude mít klidný důchod a místo toho musí znovu pracovat. Nedávno jsme na DámskémDeníku zveřejňovali příběh pana Josefa, který musí i ve vysokém věku chodit do zaměstnání, aby se uživil.