Nepříjemná zkušenost s výchovou nevlastních dětí: „Byla jsem macechou na plný úvazek, teď pro ně neznamenám nic“

Výchova potomků je dřina. Obzvlášť to ale platí v případě, když se rozhodnete pečovat o děti, které nejsou vaše vlastní. Své o tom ví čtyřicetiletá Eva Jonáková, která svůj příběh vyprávěla redakci DámskéhoDeníku. Chce totiž varovat ostatní ženy, které se ocitnou v podobné situaci. „Obětovat se pro cizí dítě nestojí za to. Pro svou nevlastní dceru jsem udělala vše, co jsem mohla. Teď pro ni nejsem ničím,“ napsala nám čtenářka.

Chovala se k holčičce, jako kdyby byla její

Když poznala svého partnera Jakuba, sám vychovával svou tříletou dcerku Amálii. Jeho manželka je oba opustila. Nechtěla už dál třít bídu s nouzí, jen splácet půjčky a dělat další dluhy, a tak odjela pracovat do zahraničí, aby si vydělala. Tam poznala jiného muže, začala žít nový život a domů se už nevrátila. Ani kvůli dceři. Rozvod byl nevyhnutelný. Podle Českého statistického úřadu tak končí téměř polovina manželství. „V době, kdy jsme se poznali, byl uprostřed rozvodového řízení. Soud mu Amálku svěřil do péče,“ vzpomíná Eva.

Malou holčičku si zamilovala navzdory tomu, že ji přátelé upozorňovali, aby k ní příliš nepřilnula, protože stát se může cokoli. Potvrdila to ČeskémuRozhlasu i psycholožka Barbora Downes, podle které příchod nového partnera málokdy bývá idylický. Jenže Eva neposlouchala. „Malá se ke mně tiskla, objímala mě. Bylo vidět, že jí maminka chybí. A já jsem se k ní prostě začala chovat, jako by to byla moje vlastní dcera. Potřebovala tolik lásky,“ uvedla Eva. Všechno pěkně klapalo a nakonec se s Jakubem vzali.

Odstěhovala se k biologické matce

O vlastních dětech nepřemýšleli, ale Evě to tehdy nevadilo. Veškeré své mateřské city věnovala Amálce. „Starala jsem se o ni jako o vlastní dcerku. Já jsem ji naučila různé věci, já jsem seděla u její postýlky, když byla nemocná, já jsem jí utírala slzičky, když se jí stalo něco zlého,“ svěřila se Eva. S manželem se domnívali, že by Amálka měla mít kontakt se svou biologickou matkou. „Jezdila k babičce, kde její matka pobývala. Vracela se obsypaná drahými dárky,“ dodala Eva.

iZdroj fotografie: Freepik

Manželé ale měli za to, že Amálka je prostě jejich dcera a setkání s biologickou matkou jsou jen kratičkou epizodou v jejím životě. „Sice mě oslovovala jménem, ale měla jsem dojem, že to jsem já, koho považuje za svou matku. Často mě objímala, vyhledávala mou blízkost. Byla jsem šťastná, že mě tak vnímala,“ vzpomíná Eva. Když bylo dívce patnáct, všechno se změnilo. Její matka se ze zahraničí vrátila natrvalo a Amálka s ní trávila víc a víc času. Nakonec se k ní odstěhovala.

Neupínejte se na cizí děti, varuje

Jakuba s Evou to nepříjemně zaskočilo. „Byl to pro nás šok. Když jsem se jí snažila domluvit, aby to nedělala, řekla mi, že mě celý život nenáviděla. Že jsem jí vzala otce a že nebýt mě, její rodiče by se k sobě určitě vrátili. Zhroutil se mi celý svět. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela,“ zklamaně vypráví Eva. Její manžel sice mohl dceři stěhování zakázat, ale shodli se, že to nemá smysl. Jakub ale její rozhodnutí velmi těžce nesl.

Nemohl pochopit, že dívka chce být raději se ženou, která ji opustila – podobně jako matka dívky, o které psal DámskýDeník – než s tátou, který se o ni celou dobu dobře staral. „Můj manžel je v depresi a s dcerou se občas vídá, ale Amálka k nám nechodí. Někdy se dívám na její Facebook, protože mi moc chybí. Vidím její fotky s ‚milovanou maminkou‘ a puká mi srdce. Protože ta žena tam pro mě není žádná matka. Matka své dítě neopouští,“ rozčiluje se Eva. Mrzí ji, že se vzdala vlastních dětí kvůli Amálce, a varuje další ženy v podobné situaci, aby se příliš neupínaly na cizí děti.