„Bývalá manželka mi ze života udělala peklo,“ říká muž, který byl obětí domácího násilí

Pan Martin dlouho přemýšlel, zda se svěřit se svým příběhem. Nakonec dal na radu své rodiny a zaslal do redakce dopis, ve kterém popisuje svůj život se svou nyní již exmanželkou, jež ho několikrát fyzicky napadla. Svěřil se především proto, aby dodal odvahu ostatním, kteří se nacházejí v podobné situaci a bojí se vymanit z násilnického vztahu. Mnoho z nich totiž může být založeno na utrpení jednoho z páru.

První žena mu byla nevěrná a on už nedoufal v lásku

Pan Martin Horna je nyní již podruhé rozvedený. Svou první manželku, kterou poznal již na střední škole, si vzal po několikaleté známosti. Jelikož ale hodně pracoval a (jak sám uznává) dost ji zanedbával, po čase jí přišel na nevěru. Když se vracel z práce dříve, viděl svou ženu, jak se láskyplně loučí s nějakým mužem. Uhodil na ni, a tak mu vše přiznala. Přestože ji stále miloval, nemohl její zradu unést, a proto požádal o rozvod. Dodnes si vyčítá, že nejspíše nebyl dokonalý manžel a na ztroskotání jejich manželství nese velkou vinu.

Po rozvodu si myslel, že se už nikdy nezamiluje, ale jakmile do jeho firmy nastoupila nová recepční, svitla mu naděje. Byl ale stydlivý, a tak se tuto krásnou brunetku Alici bál oslovit. Až na pracovním večírku, kde mu trocha alkoholu dodala sebevědomí, se odvážil za ní jít. Proklábosili tenkrát celý večer a po několika týdnech spolu začali chodit. Pan Horna byl do nové přítelkyně velmi zamilovaný, a tak se těšil, až ji představí rodičům a přátelům. Po pár měsících vztahu ji požádal o ruku a ona souhlasila.

Snášel domácí násilí a agresivitu své ženy

Jeho matka se mu sňatek snažila rozmluvit, protože se jí na Alici něco nelíbilo, ale pan Horna ji neposlouchal. Nyní už ví, že to měl udělat. Od té doby se řídí heslem, že maminky mají vždycky pravdu. Po svatbě se Alice ke svému manželovi natrvalo přestěhovala. A tehdy začala ukazovat svou pravou tvář. Pan Horna nechápal, jak mohl být tak slepý, nebo spíše jak se ona dokázala tak skvěle přetvařovat. Byla šílený pedant na pořádek, často i přerovnávala svému muži věci ve skříni. Když proti tomu protestoval, strhla se rvačka.

K jeho narozeninám mu koupila oblek, za který jí poděkoval, ale řekl, že to není jeho styl. Ona tedy přinesla nůžky a celý ho rozstříhala. Vzal proto do ruky telefon, aby zavolal její matce, protože se bál její další agresivity. Vyrazila mu ho z ruky a začala svého muže bít a škrábat. Nakonec si sedla na zem, chytla ho za nohu a plakala a omlouvala se, slibovala, že už to nikdy neudělá. Ale její agresivní chování a násilnické sklony se projevovaly stále častěji.

Jednou se Alice na pana Hornu tak rozzuřila, že mu vlepila facku a začala do něj bušit, on se však nijak nebránil, protože by na ženu nikdy nevztáhl ruku. Schoval se do ložnice a zavolal své matce s žádostí o pomoc. Ta po chvíli přijela i se svým druhým synem a policií. Vtrhli dovnitř zrovna ve chvíli, kdy Alice kopala do dveří a svému muži vyhrožovala smrtí.

Kvůli svému chování nakonec skončila v psychiatrické léčebně. Od tohoto incidentu se pan Horna s touto ženou již nikdy nesetkal. „Jsem rád, že to nakonec dobře dopadlo, a jsem velmi vděčný své rodině za podporu a pomoc,“ svěřuje se v dopise pan Horna.