Stejně jako každý rok si Česká republika připomíná 17. listopadu boj za svobodu a demokracii. Pro Miroslavu Němcovou má ale tento den dvojí význam – kromě vzpomínek na sametovou revoluci slaví i narozeniny. Letos je této ženě, která během života překonala rakovinu, prošla podnikáním, vedla Sněmovnu a dnes sedí v Senátu, už 73 let. 

Revoluce, zvonění klíčů a návrat do života

Rok 1989 prožila Němcová jako řada dalších Čechů v očekávání a nejistotě. Po měsících náročné léčby rakoviny se znovu vracela do běžného života a doma ve Žďáru nad Sázavou se snažila chytat zprávy z Prahy. Události na Národní třídě v ní zanechaly silnou stopu. „Prvním dojmem bylo obrovské vzrušení, naděje, že se opravdu něco velkého děje… Když přišla zpráva o mrtvém studentovi a mnoha zraněných na Národní třídě, lekli jsme se s manželem hodně,“ uvedla pro server Extra.

Donutil jako ministr. Místo v politice mu nabídli hned několikrát

Tehdy jí bylo teprve 37 let a začínala žít život bez diktátu komunistické strany. Jak sama vzpomíná: „Vracelo se mi zdraví a přicházela svoboda. Dva dary největší.“ Po revoluci se rozhodla podnikat a otevřela si knihkupectví. Byla to pro ni příležitost poznat, co znamená vydělávat si na sebe bez státního vedení a na vlastní zodpovědnost. Kontakt s lidmi a zkušenosti ji postupně přivedly až k politice – nejprve na místní úrovni, ovšem v roce 1998 už usedla do Poslanecké sněmovny za ODS a získala obrovský vliv. 

První žena v čele Sněmovny

Zásadní milník přinesl Němcové až rok 2010, kdy se stala první ženou, která kdy vedla Poslaneckou sněmovnu. Funkci pojala jako prostor pro nastavení pravidel a větší řád. Prosadila například úspory a zpřísnila omlouvání neúčasti poslanců. O tři roky později ji ODS navrhlo jako premiérku po pádu vlády Petra Nečase, ale tehdejší prezident Miloš Zeman nakonec jmenoval Jiřího Rusnoka. Přesto situaci nesla bez vzteku, neboť věděla, že politika nikdy není uzavřený boj a další výzvy vždy přijdou.

„V Německu bych brala skoro dvakrát tolik,“ stěžuje si 40letá Klára na tuzemské platy

To se také stalo a v roce 2020 získala pozici senátorky Prahy 1. Celý život přitom tráví 17. listopad tradičně na Národní třídě mezi lidmi, kteří revoluci prožili podobně intenzivně. „Jako tradičně půjdeme s rodinou na Národní třídu, vždy tam potkám a pozdravím spoustu lidí, na to se těším,“ říká žena, která je dodnes známá jako politička, jež se drží zásad i v době, kdy je to nepopulární. Odpovědnost totiž vnímá jako závazek nejen vůči politice, ale i vůči společnosti samotné.