Monika s manželem se na miminko moc těšili. Jeho první 4 měsíce života byly ale podrobené nesmírně těžké zkoušce.
Když je žena v očekávání, je to nesmírně šťastná událost nejen pro ni a jejího partnera, ale také pro jejich rodiny. V dnešní době je gravidní žena pod drobnohledem lékařů, kdy dochází na pravidelné kontroly ke svému gynekologovi a má také možnost podstoupit prenatální screening v 1. trimestru. Ten se dle webu NemPK zaměřuje především na odhalení Downova syndromu, ale i dalších genetických syndromů plodu.
Když se zboří sen
„Na těhotenství, porod a výchovu miminka jsme se s manželem moc těšili. Celé těhotenství jsem žila zdravě, chodila jsem na procházky a veškeré kontroly proběhly v naprostém pořádku. Neměli jsme tedy důvod obávat se toho, co mělo přijít. Porodila jsem 2 týdny před termínem, nakonec akutním císařským řezem, protože srdeční tep miminka začal rychle zpomalovat. Když jsem se probudila, lékaři mi řekli, že dítě, chlapeček, kterému jsme dali jméno Ivan, žije. Má ale mnoho vývojových vad a poškození mozku,“ popisuje paní Monika.
„První 3 měsíce byly kritické. Ivan nemohl sám dýchat, a byl tedy v inkubátoru. Ani jsme si jej nemohli pochovat, ale denně jsme k němu chodili, mluvili na něj a vyprávěli mu, jak vypadá jeho pokojíček a jak moc se na něj těší babičky a dědečkové. Jeho stav se ale nelepšil. Naopak, každým dnem to s ním vypadalo hůř. Doktor nám řekl, že pokud do měsíce nebude dýchat sám bez pomoci přístrojů, bude lepší jej odpojit. Měli jsme tedy jeden měsíc na to, aby se stal opravdový zázrak. Bylo to nejtěžších 30 dní mého života,“ říká Monika.
Zázraky se dějí
„Pokusy o odpojení od dýchacího přístroje proběhly během těch 3 měsíců dvakrát, ale vždy bezúspěšně. Když se blížil synův 4. měsíc, doktor řekl, že tedy zkusíme malého druhý den ráno odpojit, že to třeba vyjde. Tu noc jsme nespali a jen se modlili. A ono to vyšlo! Ivánek dýchal zcela sám, i poté byl nějakou dobu na pozorování, ale to, že je schopen sám dýchat, bylo stěžejní,“ svěřuje se paní Monika. S velkou dávkou štěstí a opravdovým zázrakem se setkal i jiný pár, jehož holčička přišla v roce o obě nohy, jak DámskýDeník psal.
„Ivan roste jako z vody. Je motoricky a vývojově hodně pozadu a jsou věci, kterých nikdy nedosáhne. Mít ho u sebe je ale opojný pocit a nikdy nepřestanu být lékařům vděčná za jejich nasazení a empatii,“ říká Monika. Chlapečka čekají ještě 2 operace a v 5. měsíci se u něj objevila i epilepsie, která dle webu ČT24 trápí zhruba 30 000 dětí.