Toužil po jiném životě než jaký vedl v jedné z nejchladnějších oblastí na drsném severu, kde je průměrná denní teplota jen sedm stupňů. Sen si splnil a už nikdy se nehodlal vrátit.
V dětství si nepřál Ronnie Lindholm nic jiného než utéct z malého městečka Granö obklopeného hlubokými lesy regionu Västerbottenu na dalekém severu Švédska. Toužil po úplně jiném životě – v ruchu velkoměsta, kde je více slunce a tepla. Svůj sen si splnil. Přestěhoval se do Uppsaly, která je nedaleko švédské metropole. „Žil jsem 34 let nedaleko Stockholmu a opravdu jsem si užíval práci, volný čas i rodinu. Byl jsem si jistý, že se do Västerbottenu už nikdy nevrátím,“ vyprávěl Ronnie.
Všechno se změnilo
Osud tomu ale chtěl jinak. Se svojí maminkou Brittou, která celý život prožila na severském venkově v Granö, měl hodně blízký vztah. Nebyl den, kdy by si nezavolali a Ronnie se své dvaaosmdesátileté matky nezeptal, jak se má a zda je v pořádku. Dělilo je 670 kilometrů, ale přesto byli spolu alespoň na dálku. „Mluvili jsme o všem, o velkých i malých věcech, a každé léto jsem ji jezdil navštěvovat,“ přibližuje Ronnie.
Když ale do Granö přijel v létě před čtyřmi roky, všechno se změnilo. Byl zaskočený, když ho maminka přišla přivítat a při chůzi potřebovala chodítko. Začala totiž trpět velkými bolestmi nohou a chůze bez nějaké opory jí způsobovala problémy. „Tehdy se necítila dobře. Bydlí ve velkém domě. Aby se vůbec dostala ke vchodovým dveřím, musí do strmého kopce. Je to silná žena, ale je pro ni téměř nemožné takto žít,“ vysvětlil Ronnie.
Teď je řada na mně
Uvědomoval si, že nikdo nemládne a se stářím člověku docházejí i fyzické síly. Začal tedy přemýšlet o změnách, které bude muset ve svém životě udělat. Do důchodu Ronniemu sice zbývalo ještě několik let, ale na druhou stranu se už nemusel starat o děti, jež jsou dospělé. To jeho rozhodování o tom, že se vzdá svého dosavadního života, usnadnilo. „Vlastně to nebylo těžké rozhodnutí. Matka mi celý život stála po boku, takže teď je řada na mně, abych jí pomohl,“ konstatoval.
Byt ve Stockholmu tedy přenechal dětem. Odešel předčasně do důchodu a udělal něco, o čem si nikdy nemyslel, že se stane: sedl do auta a odjel do svého starého domova do hlubokých severských lesů, do městečka Granö. Později se ukázalo, že jeho matka měla dvě zlomeniny kyčle, takže opravdu potřebovala Ronnieho pomoc. „Jsem nesmírně šťastná a vděčná, že mi pomáhá a že tu stále mohu žít. Cítím se v bezpečí a je o mě opravdu dobře postaráno,“ dodala Britta.
Jak byste se rozhodli na místě Ronnieho?