Matka neustále kárala syna za špatné známky. Na pohřbu jeho dědečka dostala doživotní lekci a změnila svůj přístup

Dnešní doba je dravá a přeje lidem s ostrými lokty. Většina rodičů se proto snaží své děti nasměrovat tak, aby se naučily co nejvíce znalostí potřebných k pohodlnému životu v soudobé společnosti. Hlavním hnacím motorem jsou znalosti a peníze. Je proto cítit sílící tlak na děti, aby se zaměřily právě na tyto dvě skutečnosti a pokusily se je maximálně naplnit. Fakt, že to není vše, mnoho rodičů zapomíná – včetně matky, jejíž příběh vám na následujících řádcích představíme.

Proč není Erik jako Amanda?

Matka, jejíž příběh přinášíme, má dvě děti. Amanda, starší ze sourozenců, je mnohem více podobná své matce. Snadno se učí novým věcem a škola jí nedělá problémy. Naproti tomu Erik má se školou trápení. Je to sice laskavý a milující mladý muž, ale to jeho rodičům nestačilo. Chtěli, aby nosil také dobré známky. Často u něj do noci seděli a učili se s ním jen proto, aby nepropadl. Matka mu dokonce zaplatila soukromé učitele, což přineslo na Erikově straně pouze pláč a stres.

iZdroj fotografie: Pixabay

Rodiče se báli, že život bude pro Erika větší výzvou, než jakou dokáže zvládnout. Jeho působení ve společnosti posuzovali pouze podle školního průměru. Když matka viděla, že její syn ztrácí o učení i poslední zbytky zájmu, začala o sobě pochybovat. Nevěděla, co dělá špatně, že nedokáže jedno ze svých dětí motivovat tím správným směrem (který byl stejný, jakým šla před lety ona sama). Pak se ale stalo něco, co ji donutilo vše přehodnotit.

Životní lekce

Když bylo Erikovi 16 let, zemřel mu milovaný dědeček – otec jeho matky. Dědeček, kterému Erik říkal „tatínek“ utrpěl masivní infarkt, který pro něj byl fatální. „Tatínek“ byl pevnou součástí chlapcova života od jeho pěti let. Bral ho na zmrzlinu, nechal mu stříhat vlasy, hrál s ním pravidelně fotbal. Celé ty roky, kdy jeho vlastní otec nemohl (v noci pracoval a přes den spal), plnil „tatínek“ nezastupitelnou funkci. Když nenadále zemřel, byla to rána pro všechny.

iZdroj fotografie: Pixabay

Na pohřbu se matka nemohla ani pohnout. Lidé kolem ní proudili a kondolovali jí, někteří jí jen soucitně tiskli ruku. Po chvíli si uvědomila, že nemá syna vedle sebe a začala ho hledat. Když se otočila, uviděla, že pomáhá starým lidem vyjít schody. Později po obřadu požádal obřadník (vedoucí pohřbu) o dalšího nosiče rakve. Erik se ihned nabídl a na otázku, proč nezůstane se svojí rodinou, odpověděl: „Když jsem byl malý, nosil mě „tatínek“. Nyní potřebuje on, abych já nesl jeho“. Když to matka uslyšela, rozplakala se. Došlo jí, že známky z dětí neudělají kvalitního člověka a že její syn je výjimečný a výjimečným ho dělá jeho velké srdce.

Zdroj: Tickld