„Nastěhovala se ke mně má 88letá matka a už mi leze na nervy. Je to horší než s dítětem,“ popisuje žena

Péče o vlastní staré a nemohoucí rodiče je v dnešní době stále méně častá věc. Mnoho lidí nechává svou matku či otce doma samotné nebo jim zaplatí místo v pečovatelském domě. Když se ale někdo rozhodne, že se o ně postará sám a nastěhuje si je domů, je to obdivuhodné. Snaží se jim tak oplatit starost a péči, kterou od nich dostával v dětství. Někdy však toto soužití není dobré ani pro jednu stranu, a tak se všichni trápí, místo aby byli šťastní. A to je i případ paní Aleny Muškové, která do redakce zaslala dopis se svým příběhem.

Nechtěla každý týden dojíždět tak daleko

Paní Mušková (58) je vdaná a stále ještě pracuje. Se svým manželem žije ve velkoměstě a oba jsou zde spokojení. Maminka paní Muškové oslavila nedávno osmaosmdesáté narozeniny a celý život prožila na vesnici. Se svým nyní již zesnulým manželem postavili malý domek, ve kterém spokojeně bydleli a vychovali zde i svou jedinou dceru Alenu. Milovala to tady a byla zde šťastná.

Velkým problémem však bylo, že její rodná vesnice byla od bydliště paní Muškové vzdálená přes 200 km, takže pravidelné dojíždění za matkou jí dělalo potíže. Postupem času a s přibývajícími roky se její matka měnila k horšímu. Byla nepořádná, nechtěla se koupat, nevadila jí špína a smrad v celém domě. Proto když paní Mušková v sobotu ráno přijížděla k ní domů, celý víkend musela uklízet šílený nepořádek a svou matku nutit ke koupeli. V neděli večer tak odjížděla zničená a unavená.

Teď svého rozhodnutí velmi lituje

Rozhodla se tedy prvně poprosit sousedku své matky o pomoc. Domluvily se na tom, že tam bude denně docházet, starat se o její matku, uklízet, koupat ji a pomáhat jí se vším, co bylo třeba. Často spolu tyto dvě ženy chodily do kostela, na hřbitov nebo sedávaly na lavičce a poslouchaly drby. Jenže postupem času již matka paní Muškové odmítala jakkoli spolupracovat a její sousedka na ni byla krátká, proto se paní Mušková rozhodla, že si svou matku nastěhuje k sobě domů.

„Teď vím, že to byl opravdu špatný nápad a nevím, komu jsem tím vlastně chtěla pomoci, zda sobě, nebo mamince. Velmi ji miluji, ale už mi leze na nervy. Je horší než dítě a doma nám dělá peklo,“ svěřuje se v dopise paní Mušková. Její matka dělá hrozný nepořádek, nechce se mýt a navíc vstává velmi brzy ráno. Její dcera musí vstávat s ní, protože jinak by po ní musela pak další hodinu uklízet. Jelikož bydlí ve třetím patře, její matka nikam nechodí, udělala z ní tak vlastně vězně. Musí s ní alespoň jednou týdně zajít do kostela, což je pro paní Muškovou utrpení.

Myslela si, že takto své mamince pomůže, ale ve skutečnosti není šťastná ani jedna. Její matka by se nejraději vrátila zpět na vesnici, ale dům je již prodaný. Proto paní Mušková přemýšlí nad tím, že z peněz z prodeje domu zaplatí své matce pečovatelský dům. I když si bude připadat hrozně, že ji tam jen tak odloží, ale asi jí nic jiného nezbyde. Pokud by u ní její máma zůstala ještě déle, asi by z toho brzy zešílela. „Myslím, že to bude nejlepší řešení, jsme obě tak unavené,“ hájí své rozhodnutí paní Mušková.