„Manželství se nám rozpadlo pod rukama kvůli nemocné dceři,“ říká matka samoživitelka

Život dokáže být mnohdy velmi smutný a pro spoustu lidí opravdu náročný. Lidé, kteří jsou šťastní a mají spokojenou rodinu, často ani nepřemýšlejí nad tím, jak těžké to jiní mohou mít. Osud totiž některým přichystal opravdu nelehkou cestu, již mnozí ani nezvládnou ujít. Čtenářka Eva Jindrová zaslala do redakce dopis, ve kterém se svěřuje se svým smutným životním příběhem.

Postiženou dceru nikdy nebrala jako přítěž

Paní Jindrová se s manželem seznámila již na střední škole. Hned po maturitě se vzali a narodil se jim syn. Neplánovali sice miminko tak velmi brzy, ale když zjistili, že čekají přírůstek, byli oba velmi šťastní. Chlapeček dostal jméno Adam a celá rodina z něj byla nadšená. Jelikož si paní Jindrová myslela, že když kojí, nemůže otěhotnět, nijak se s manželem nechránili. A tak se stalo, že jen pár měsíců po porodu objevila na těhotenském testu dvě čárky. Novopečení rodiče byli v šoku, avšak rozhodli se, že si miminko nechají.

Bohužel v té době ještě nebyly takové vymoženosti, jako jsou dnes, a tak lékaři bohužel nepřišli na to, že paní Jindrová čeká postižené dítě. Hned po porodu dcerky Heleny oznámili lékaři rodičům zničující zprávu. Jejich holčička bude navždy upoutaná na invalidní vozík, a nejen, že bude již doživotně trpět mnoha zdravotními komplikacemi, ale bude trpět také mentální retardací. Manželům Jindrovým se v tu chvíli obrátil život vzhůru nohama. Přijali přesto takovýto osud a z manželky se tímto stala matka na plný úvazek. Nikdy však svou dceru nebrala jako nějaké břemeno.

Podal žádost o rozvod a odešel

Paní Jindrová se čtyřiadvacet hodin denně starala o postiženou dceru, takže neměla žádné zaměstnání ani nedodělala vysokou školu. Manžel byl od rána do večera v práci, ve volném čase chodil běhat a s kamarády na pivo, avšak s dcerou se snažil pomáhat, jak jen to šlo. Po letech ale přišel zlom. Když bylo Adamovi 21 a Heleně 20 let, přišel manžel paní Jindrové domů z práce dříve, protože s ní potřeboval mluvit. Řekl jí, že už má dost takového života, nechce už dále jen přežívat, ale opravdu žít.

iZdroj fotografie: Pexels

Hned druhý den podal žádost o rozvod a začal spát na gauči. Paní Jindrová doufala, že je to vše jen zlý sen. Byla bez vzdělání, bez práce i bez peněz, navíc bydleli v bytě, který byl stále napsán na tchyni. Muž s dcerou své ženě sice pomáhal, ale to bylo vše. Byl odtažitý a nevrlý, chtěl odejít pryč co nejdříve. Paní Jindrová si tak musela najít práci alespoň na částečný úvazek, avšak to jí nájem nezaplatí. Je z ní samoživitelka, která se musí postarat o svou postiženou dcerku.

V tuto chvíli absolutně neví, co má dělat. Do nájmu jít nemůže, protože na to nemá peníze. Navíc současný byt je dokonale bezbariérově přizpůsoben. Bojí se však, že ji tchyně může kdykoli vyhodit. Má se tedy vzdát dcery, umístit ji do ústavu a začít se starat sama o sebe? Vždyť celých 20 let byla jen zavřená doma, v teplácích a bez make-upu. Svého manžela stále miluje, ale v hloubi duše ví, že manželství již slepit nepůjde. „Co mám tedy dělat, poraďte mi. Jsem zoufalá a potřebuji pomoc,“ ukončila těmito slovy svůj dopis paní Jindrová.