Koncesionářské poplatky: Od července je nemusí platit pět skupin lidí. Podívejte se, jestli mezi ně patříte

22. května letošního roku dorazil do legislativního procesu poslanecký návrh novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Navrhuje rozšířit okruh lidí, kteří nemusí platit za rozhlas ani televizi. Jenže mezi předložením návrhu a jeho účinností leží připomínkové řízení, projednání ve výborech a hlasování v obou komorách Parlamentu. K 8. červnu 2026 žádná z navrhovaných změn v platném právu neexistuje. Kdo dnes přestane platit s odkazem na „červencové osvobození“, riskuje dluh a přirážku.

Pět skupin, které návrh jmenuje

Poslanecký návrh počítá s tím, že by od poplatků byli nově osvobozeni:

• Osoby starší 75 let, u nichž důvodová zpráva mluví o zvýšené zdravotní, sociální a ekonomické zranitelnosti seniorů v této věkové skupině.
• Držitelé průkazu TP, ZTP nebo ZTP/P, bez ohledu na věk.
• Nezaopatřené děti podle definice v zákoně o státní sociální podpoře, tedy typicky do konce povinné školní docházky, případně až do 26 let při soustavném studiu nebo ze zdravotních důvodů. Nejde o všechny „mladé do 26 let“, jak se občas zjednodušeně uvádí.
• Poskytovatelé pobytových sociálních služeb registrovaní podle zákona o sociálních službách.
• Poskytovatelé zdravotních služeb, například nemocnice a další lůžková zařízení.

Vedle toho návrh posouvá hranici nulového poplatku pro firmy a OSVČ z dosavadních 24 zaměstnanců na 50. Přesný souhrnný počet domácností, kterých by se všechny změny dotkly, důvodová zpráva nevyčísluje. Uvádí jen dílčí odhad pro seniory 75+: v Česku jich žije asi 850 tisíc, z toho zhruba 450 tisíc v jednočlenných domácnostech.

Co platí dnes, a co ne

Aktuálně účinný zákon č. 348/2005 Sb. stanoví měsíční poplatek 55 Kč za rozhlas a 150 Kč za televizi. Od 1. května 2025 se povinnost vztahuje i na domácnosti, které vlastní chytrý telefon, tablet nebo počítač schopný individuálně reprodukovat vysílání. Platí ale princip jedné platby za domácnost, ne za každé zařízení.

Osvobozeni jsou už dnes mimo jiné:

• cizinci bez trvalého nebo dlouhodobého pobytu,
• osaměle žijící nevidomí a neslyšící,
• školy a spolky,
• zaměstnavatelé s více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením,
• osoby v hmotné nouzi podle příjmového testu.

Senioři nad 75 let, držitelé průkazů TP/ZTP/ZTP/P ani nezaopatřené děti v tomto seznamu nejsou. Pokud by poslanecký návrh prošel, přibyly by. Pokud neprojde, nic se nemění.

Pro ty, kdo dnes poplatky neplatí neoprávněně, zákon počítá s přirážkou: 5 000 Kč u rozhlasového a 10 000 Kč u televizního poplatku. Nezaplacené částky mohou být vymáhány soudně včetně úroku z prodlení.

Dvě reformy, které se snadno pletou

V legislativním procesu se aktuálně potkávají dvě odlišné iniciativy a v mediálním prostoru se často zaměňují.

Poslanecká novela (předložena 22. května 2026) chce rozšířit výjimky z poplatků a upravit okruh plátců. Poplatky jako takové zachovává.

Vládní návrh zákona o médiích veřejné služby (předložen 14. dubna 2026) míří jinam: poplatky by zrušil úplně a nahradil je pravidelným příspěvkem ze státního rozpočtu. Navrhovaná účinnost je 1. ledna 2027, tedy ne červenec letošního roku. Ani tento návrh dosud neschválila vláda, natož Parlament.

Právě druhý návrh vyvolává nejostřejší spory. Česká televize v připomínkách z 18. května varovala před nedostatečnými garancemi nezávislosti a označila přechod na státní rozpočet za rizikový. Český rozhlas ve svém stanovisku z 2. června upozornil na zásah do předvídatelnosti a adekvátnosti financování. Obě instituce tak v podstatě říkají totéž: peníze ze státní kasy mohou být štědré, ale také mohou být kdykoli podmíněné politickou vůlí.

Jak to funguje jinde v Evropě

Česká debata o poplatcích versus státním rozpočtu není unikátní. Podle studie Evropské audiovizuální observatoře z roku 2025 v Evropě vedle sebe fungují licenční poplatky, financování ze státního rozpočtu, příjmy z reklamy i různé hybridy. Jednotný evropský standard neexistuje. Francie přešla na financování veřejnoprávních médií z podílu na výnosu DPH. Německo naopak drží klasický licenční poplatek, který platí každá domácnost bez ohledu na to, zda televizi sleduje.

Co dělat teď

Dokud Parlament neodhlasuje a prezident nepodepíše konkrétní novelu, platí stávající zákon beze změny. Kdo chce vědět, zda má dnes nárok na osvobození, najde aktuální podmínky na webu Ministerstva kultury. Kdo spadá do jedné z pěti navrhovaných skupin, zatím nemá důvod měnit své platby, ale má dobrý důvod sledovat legislativní kalendář.

Obě reformní větve jsou stále otevřené. Mohou projít, mohou se sloučit, mohou skončit v koši. Jediné, co je jisté: 55 korun za rozhlas a 150 za televizi se z účtu strhává i v červenci.