Klempíř hájil zákon do poslední chvíle. Pak přišel Babiš s jednou větou, která celý návrh smetla ze stolu

Sedm týdnů veřejného hájení, stovky hodin práce na paragrafovaném textu, desítky mediálních výstupů, a pak jedna sobotní věta pro kameru ČT. Oto Klempíř budoval svůj zákon o médiích veřejné služby jako vlajkovou legislativní loď svého resortu. Andrej Babiš ji 30. května 2026 potopil čtyřmi slovy: „Vláda se jím zabývat nebude.“ Nezmizelo ale všechno. Zmizela loď. Náklad, politický slib zrušit koncesionářské poplatky, premiér přeložil na jiný člun.

Sedm týdnů, ve kterých Klempíř neustoupil

Časová osa začíná 10. dubna 2026, kdy ministr kultury poprvé veřejně představil záměr: zrušit poplatky, převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet, a to prostřednictvím zcela nového zákona o médiích veřejné služby. Když 22. dubna odbory ČT a ČRo společně s iniciativou Veřejnoprávně vyhlásily časově neomezenou stávkovou pohotovost, Klempíř reagoval jednoznačně: „Stažení návrhu není na pořadu dne. Právní status ani nezávislost žádného z veřejnoprávních médií neohrožujeme.“

Do meziresortního připomínkového řízení dorazilo kolem čtyř set připomínek od více než dvaceti institucí. Český rozhlas označil text za „vnitřně nekonzistentní a nefunkční“. Česká televize napadla novou hierarchii funkcí vysílání, která by zábavu odsunula na třetí, doplňkovou složku. Komerční mediální asociace upozornily na absenci vazeb na rozpočtová pravidla i na možné kolize s evropským právem. Klempíř přesto 25. května po koaliční radě stále tvrdil, že prioritou zůstává zrušení poplatků a že novela může jít „v půlce června na vládu“.

Sobota, která změnila pravidla

Babiš nepřehodil výhybku ze dne na den. Už 25. května veřejně naznačoval, že nový zákon možná není potřeba a že ho zajímá hlavně garantovaná částka a inflační doložka. Jenže Klempíře ještě nechal návrh prezentovat na koaliční radě. Definitivní seříznutí přišlo v sobotu 30. května.

Premiér řekl České televizi: „Vláda už se mediálním zákonem předloženým ministrem kultury Otou Klempířem kvůli čtyřem stovkám připomínek zabývat nebude.“ A hned přidal náhradní plán: „K tomu, abychom převedli financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet, využijeme změnu současného zákona.“

Klempíř tentýž den v SMS pro Radiožurnál přijal koaliční rozhodnutí a popsal nový směr: zachovat stávající zákony o ČT a ČRo, nahradit jen zákon o financování. O den později v Partii Terezie Tománkové na MediaGuru zazněla jeho věta: „Nic nespadlo ze stolu. Cílem je zrušení koncesionářských poplatků.“ Formálně pravda. Fakticky ale už nemluvil o svém zákoně, mluvil o Babišově zadání.

Co přesně padlo a co žije dál

Mrtvý je Klempířův komplexní návrh. Ten neřešil jen peníze, přepisoval celé mediální právo: nově definoval veřejnou službu, programové priority, fungování rad, kodexy, oddělené účtování. Pro ČT přitom počítal s ročním příspěvkem 5,74 miliardy korun, pro ČRo 2,07 miliardy, od roku 2028 s valorizací o inflaci do stropu pěti procent. Obě instituce by oproti současným příjmům z poplatků přišly o stovky milionů: ČT zhruba o miliardu, ČRo asi o 400 milionů. Právě tohle výrazně živilo odpor managementu i odborů.

Živý zůstává politický cíl: zrušit poplatky (dnes 150 korun měsíčně za televizi a 55 korun za rozhlas) a převést financování pod státní rozpočet. Paragrafovaná podoba nové „užší“ varianty k 1. červnu 2026 neexistuje. Doložené je jen rámcové zadání: zachovat zákony o ČT a ČRo, změnit zákon o poplatcích, určit garantovanou částku a inflační doložku.

Proč Babiš obětoval formu, ne obsah

Čím víc připomínek a veřejného tlaku přibývalo, tím víc se z Klempířovy předlohy stával pro premiéra nákladný mezičlánek místo užitečného nástroje. Protesty, studentské akce, otevřené dopisy, společné prohlášení vedení a odborů obou médií, dopis generálních ředitelů ČT a ČRo přímo premiérovi, výzva mediálního výboru ke stažení, to všechno se kumulovalo v týdnech před 30. květnem. Babiš nemusel zákon číst celý, aby pochopil politickou aritmetiku: čtyři sta připomínek je číslo, které se špatně prodává.

Podle nás šlo o racionální kalkulaci. Premiér oddělil slib, který dal voličům, od legislativního nosiče, který se stal přítěží. Klempíř nebyl veřejně odvolán ani pokárán, byl politicky přehlasován. A stávková pohotovost? Ta formálně trvá dál. Byla vyhlášena jako časově neomezená a k 1. červnu není doloženo její odvolání.

Klempířův zákon je pryč. Spor o nezávislost veřejnoprávních médií nikam neodešel, jen dostal jiný formát a menší počet paragrafů.