Kadeřník podal pomocnou ruku zanedbané ženě bez domova. Změnil nejen její účes, ale i celý vzhled

Život na ulici je tvrdý a o nějaké hygieně, většinou ani té základní, téměř nemůže být řeč. Někteří lidé si ho zvolili jako životní styl a nechtějí to měnit. Bezdomovcem se ale může stát v mžiku i obyčejný člověk. Třeba když se se ztrátou zázemí neumí vyrovnat po rozvodu nebo když přijde o místo a dlouhodobě nesežene práci, protože je nemocný nebo starý. Pak zbývá k životu na ulici jen krůček.

Umyje se alespoň na toaletách

Bezdomovkyně Lilly je téměř sedmdesátiletá seniorka. Na ulici žije už řadu let. Vybírá popelnice, aby měla co jíst ona i její čtyřnohý psí společník. Hledá tam i oblečení a obuv, kterou pak může nosit. Žije v provizorním příbytku, který si postupně vytvořila z kartonových krabic. Snaží se alespoň trochu dbát na hygienu.

Když se zadaří a nevyhodí ji, opláchne se na toaletách v obchodních centrech. Občas zajde i do azylových domů a jídelen, které pro bezdomovce provozují neziskové organizace a kde jsou i toalety. Není to ideální, ale jako nouzové řešení to postačí. Péči o vlasy ale už vzdala. Má je velmi špinavé, přerostlé a extrémně zacuchané.

Měla slzy v očích, když se uviděla

Je ráda, že se nějak protlouká. To, jak vypadá, přestala řešit už dávno. Stejně tak rezignovala i na to, že by si něco udělala se zanedbanými vlasy. Když starou ženu na ulici oslovil kadeřník Ceyhun Işık, nebyla k němu zprvu příliš důvěřivá. Nakonec ji ale přesvědčil, že jí může pomoci alespoň tím, že jí ostříhá a upraví vlasy. Bude se možná cítit o trochu lépe.

Když Lilly kadeřnický mistr uviděl sedět s pejskem na obrubníku, dojalo ho to. Řekl si, že něco musí udělat. Jediné, co umí, je stříhat vlasy. Nemůže sice seniorce změnit život, ale může jí alespoň trochu pomoci. Vzal ji do svého salónu, kde ji ostříhali, obarvili a došlo i na manikúru, líčení a nové oblečení. Vděčná žena měla slzy v očích, když se uviděla v zrcadle. Výsledná proměna je úžasná.