Otec samoživitel byl hrdý na to, jak se po smrti manželky dokáže postarat o děti. To, co našel na plotě, ho ale rozplakalo

Otec se po smrti ženy snažil postarat o dvě děti úplně sám. Byl přesvědčený, že od nikoho nepotřebuje pomoc ani soucit. Pak se ale stalo něco, co ho nesmírně dojalo.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Rodiče samoživitelé, kteří zůstanou na výchovu dětí sami, to nemají jednoduché. Musí být pro své ratolesti jak tátou, tak mámou. Postarat se o všechny jejich potřeby, aby měly co jíst, kde spát nebo co na sebe. Neméně důležité je si s dětmi povídat, pomáhat jim, učit se s nimi, mazlit se, hrát si. Prostě udělat vše pro to, aby absenci jednoho z rodičů co nejvíce nahradili.

Neměli nárok na odškodnění

Na výchovu svých dvou dětí zůstal Viktor Horváth sám. Byl to pro něj šok. Byl na dně, když jeho žena přišla o život. Osudným se jí stal smrtelný úraz, který utrpěla v zaměstnání. Na tragické nehodě nesla vinu, takže pozůstalí neměli nárok na žádné odškodnění. Přesto se firma, kde žena pracovala, rozhodla jejího manžela a děti odškodnit.

Vyplacenou částku rodina použila na nákup malého staršího domku na venkově. Novopečený otec samoživitel se snažil dělat všechno možné, aby dětem ztrátu maminky vynahradil. Nové bydlení jim mělo pomoci se z děsivé zkušenosti rychleji vzpamatovat. Všichni měli přijít na jiné myšlenky. „To, co máme, jsem vybudoval pro své děti,“ řekl Viktor.

Myslel si, že jsou v pytli odpadky

Nikdy nežádal nikoho o pomoc. Byl na to příliš hrdý. Snažil se poradit si se zajištěním rodiny i s výchovou potomků sám. Děti vždycky měly všechno, co potřebovaly. I když to někdy bylo za cenu toho, že jejich táta prostě nejedl, aby s penězi nějak vyšel. Lidé z vesnice o situaci rodiny věděli. Byl překvapený, když jednoho dne na plotě u domu našel zavěšený plastový pytel. Nejdřív si myslel, že v něm jsou odpadky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když pytel z plotu sundal a podíval se dovnitř, nemohl uvěřit tomu, co ukrýval. Byl plný nejrůznějších věcí pro děti. Našel v něm trička, šortky, bundy, kalhoty, sandály i zimní boty. Byla tam i spousta hraček a plyšáků. Hrdost šla stranou. Po tváři mu začaly stékat slzy. Nestyděl se. Byl nesmírně dojatý. Z toho, že kolem sebe má humánní a empatické sousedy. Že takoví lidé stále existují. V duchu neznámým dobrodincům děkoval a nejraději by je obejmul. Přinesli do jeho života světlo a naději.

Co říkáte na čin dobrosrdečných sousedů?

Zdroj: TudásFája
Diskuze Vstoupit do diskuze
145 lidí právě čte
Zobrazit další články