Grónsko bylo celé zelené, prohlásil Turek. Vědec sáhl po jedné větě z vikinské ságy a bylo po debatě

Ve veřejně šířeném videu to Turek řekl bez zaváhání: „To, že na konci desátého století v Grónsku bylo zemědělství, kdy byli Vikingové v Grónsku, a bylo celý zelený, to se ví.“ Rozvedl i tezi, že středověk byl na severní polokouli teplejší než dnešek. Jenže právě na tenhle argument čekal biolog Daniel Kortus, a odpověděl způsobem, který si nevyžádal víc než jeden odstavec středověkého textu a pár odkazů na současnou vědu.

Co stojí v sáze o Eriku Rudém

Erik Thorvaldsson, přezdívaný Rudý, dorazil ke grónským břehům kolem roku 982 jako vyhnanec z Islandu. Potřeboval osadníky. A podle Ságy o Eriku Rudém zvolil pragmatický přístup: zemi pojmenoval Grónsko, Zelená země, „protože lidé tam budou chtít spíš jet, když má země dobré jméno.“ Žádný botanický popis, žádná zpráva o bujných loukách od pobřeží k pobřeží. Čistý marketing desátého století.

Kortus právě tuto větu vytáhl a ukázal, že samotný název ostrova nikdy nebyl důkazem o jeho zeleni. Byl náborovou strategií muže, který zoufale sháněl sousedy.

Zlomek ostrova, ne celé Grónsko

Vikinské osídlení reálně existovalo, to nikdo nezpochybňuje. Podle Encyclopaedia Britannica vznikly v roce 986 dvě hlavní osady, východní a západní, s odhadem asi 280 farem a populací mezi třemi a šesti tisíci lidmi. UNESCO popisuje oblast Kujataa na jihu Grónska jako „specifickou ekologickou niku“ na samé hranici životaschopného zemědělství v arktických podmínkách.

Klíčové je měřítko. Grónsko má rozlohu přes dva miliony čtverečních kilometrů, z toho přes 80 % pokrývá ledový příkrov. Vikinské farmy se tísnily v úzkém pobřežním pásu na jihu a jihozápadě, řádově zlomek celkové plochy. Říct, že „celé Grónsko bylo zelené“, je jako tvrdit, že celé Česko je přímořské, protože máme Máchovo jezero.

Co říká současná věda o středověkém teple

Turkův argument stojí na předpokladu, že středověké teplé období dokazuje, že dnešní oteplování není nic výjimečného. Jenže studie publikovaná v Nature v roce 2019 ukázala, že předindustriální teplé a studené periody nebyly globálně synchronní. Nejteplejší období posledních dvou tisíc let zasáhlo ve 20. století více než 98 % povrchu planety. Středověké teplo bylo regionální epizodou, ne celosvětovým jevem.

A přímo v Grónsku? Studie z roku 2022 zkoumala sedimenty u bývalé norské farmy na jihu ostrova a zjistila překvapivou věc: během čtyř století vikinského osídlení nenašla zásadní teplotní změnu. Hlavním problémem bylo dlouhodobé vysychání, ne náhlé ochlazení. Naopak pro centrální a severní Grónsko ukazují novější rekonstrukce z Nature, že současné oteplení už překračuje přirozenou variabilitu posledního tisíciletí.

Filip Turek medovým hlasem sňatkového podvodníka:

“To že na konci 10. století bylo Grónsko … celý zelený, to se ví.”

No, neví.
Nejstarší led v Grónsku je starý cca 1 milion let a z většiny pokryté ledem bylo nejen v 10. století, ale min. po stovky tisíc let.

Už ho netrapte 🙂 pic.twitter.com/xqeRCydPor

— Vojtech Pecka (@VojtechPecka) May 28, 2026

Složit to dohromady: jih Grónska byl lokálně obyvatelný, ale křehce. Sever byl zaledněný tehdy i teď. A globální teplota středověku nedosahovala dnešních hodnot.

Proč záleží na tom, kdo to říká

Mýtus o zeleném Grónsku koluje internetem roky. Sdílejí ho anonymní účty, komentátoři, příležitostní klimaskeptici. Jenže Filip Turek není anonym. Od ledna 2026 je vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, člověkem, jehož mandátem je koordinovat českou pozici vůči evropské klimatické legislativě. Když takový člověk veřejně šíří tvrzení, které neobstojí ani před středověkým pramenem, ani před současnou paleoklimatologií, nejde o nevinný omyl u piva. Jde o politický signál: klimatická změna se přehání, vždycky se měnilo, není třeba jednat.

Právě proto je důležité odlišovat lokální historickou epizodu od globální klimatologie. Vikingové skutečně farmařili na jihu Grónska. Ale z toho neplyne, že celý ostrov byl zelený, že středověk byl teplejší než dnešek, ani že současná klimatická politika nemá opodstatnění.

Erik Rudý to před tisíci lety pochopil lépe než leckerý současný politik: někdy stačí hezké jméno, aby lidé uvěřili něčemu, co neexistuje.