Modely předpovídají El Niño, jaké svět možná ještě nezažil. Pro českou zimu to znamená víc deště, méně sněhu a nejistotu, která je sama o sobě problém.
Na konci července vydala Světová meteorologická organizace číslo, které v klimatologii budí pozornost: teplotní anomálie hladiny Tichého oceánu kolem 2,9 °C s maximem očekávaným v listopadu. Americká NOAA o dva týdny později přidala vlastní verdikt, více než devadesátiprocentní pravděpodobnost velmi silného El Niño na podzim a v zimě 2026/2027 a devětašedesátiprocentní šance, že epizoda v období říjen až prosinec překoná vše, co bylo zaznamenáno od roku 1950. Adam Scaife, šéf dlouhodobých předpovědí britského Met Office, použil slovo „bezprecedentní“. A právě tady začíná příběh, který se dotýká i českých nížin, hor a lyžařských areálů.
Co přesně se děje v Pacifiku
El Niño je cyklické oteplení povrchových vod v rovníkovém Tichém oceánu. Tentokrát ale nejde o běžnou epizodu. NOAA pracuje s kategorií „historic event“, definovanou jako tříměsíční index RONI překračující 2,5 °C, hranici, kterou dosud překonaly jen události v letech 1997/1998 a 2015/2016. Letošní vývoj má podle modelů obě překonat.
Důvěra v samotnou předpověď je neobvykle vysoká. ECMWF v červnu zavedl nové relativní indexy, které odečítají efekt dlouhodobého oteplování oceánů, a i po této korekci vychází rok 2026 jako potenciálně nejsilnější zaznamenaný případ. Rozptyl mezi modely je úzký, což v sezónním předpovídání znamená, že ohledně síly panuje vzácná shoda. Na otázku, zda El Niño přijde, odpověď zní ano. Na otázku, co udělá s českou zimou, je odpověď složitější.
Evropa v překladu: vlhčí, mírnější, ale ne všude stejně
Met Office v srpnovém blogu popisuje očekávaný scénář pro severozápadní Evropu: vlhčí a bouřlivější podzim, mírnější začátek zimy, silnější proudění od Atlantiku. Copernicus Climate Change Service ve svém srpnovém výhledu přidává nad většinou Evropy vyšší pravděpodobnost nadnormálních teplot a vlhčí podzim spíše na jihu a západě kontinentu.
Jenže Evropa není monolit. Copernicus i ECMWF výslovně upozorňují, že evropská odezva na El Niño je proměnlivá a závisí na souhře několika dalších faktorů:
- NAO (Severoatlantická oscilace) rozhoduje o tom, kudy proudí atlantický vzduch.
- Stratosférický polární vír v silné podobě drží jet stream sevřený a přináší mírné, vlhké počasí; jeho oslabení nebo náhlé stratosférické oteplení může pustit arktický vzduch do střední Evropy.
- QBO (kvazibieniální oscilace) ovlivňuje chování polárního víru shora.
Střední Evropa leží přesně na hraně mezi oceánským a kontinentálním režimem. Malý posun jet streamu ji může přepnout z mírné vlhké zimy do studené epizody rychleji než oblasti blíž k Atlantiku. ECMWF proto pro Evropu uvádí vyšší nejistotu a nižší spolehlivost předpovědí než pro tropy. Přímý oficiální výrok „české nížiny budou bez sněhu“ v otevřených primárních zdrojích k 28. srpnu 2026 chybí.
Co to znamená pro Česko, a proč to není dobrá zpráva
Špatná zpráva není apokalypsa. Je to pravděpodobnost. Pokud se naplní základní scénář mírnější a vlhčí zimy, Česko čeká kombinace, kterou dobře zná z posledních dekád, jen v intenzivnější podobě.
ČHMÚ v klimatologické ročence za sezonu 2023/2024 dokumentuje dlouhodobý trend: sezonní úhrn nového sněhu v českých nížinách i na horách klesá, sněhová pokrývka se zkracuje a po roce 1990 se posun zrychlil. Mechanismus je přímočarý: teplejší zimní epizody přinášejí déšť místo sněhu, voda odtéká okamžitě místo toho, aby se ukládala ve sněhové zásobě, a zimní průtoky rostou. ČHMÚ výslovně uvádí, že tento posun zvyšuje frekvenci zimních povodňových situací.
Konkrétní dopady podle sektorů:
- Nížiny a města: menší šance na dlouho ležící sníh, více epizod mokrého sněhu a deště. Bílé Vánoce se stávají spíš výjimkou než pravidlem.
- Nižší lyžařské areály: vyšší závislost na technickém zasněžování, kratší a nejistější sezona.
- Vysoké hory: relativně odolné. Na Labské boudě v sezoně 2023/2024 ležel sníh nad 10 cm po 158 dní, Churáňov zaznamenal 247 cm a Pec pod Sněžkou 251 cm nového sněhu za sezonu. Vrcholové partie Krkonoš a Šumavy mají rezervu, kterou nižší polohy nemají.
- Zemědělství: vlhčí zima může krátkodobě pomoct půdní vláze, ale komplikuje přezimování plodin a šíření chorob.
- Energetika: mírnější epizody snižují potřebu vytápění, ale větrné a vlhké vpády přinášejí kolísání.
Jak moc lze předpovědi věřit, a co sledovat dál
Sezónní předpovědi fungují jako pravděpodobnostní scénáře, ne jako týdenní počasí. Met Office připomíná hierarchii spolehlivosti: jednoměsíční výhled je přesnější než tříměsíční a ten přesnější než šestiměsíční. El Niño samo o sobě je letos předvídané s vysokou důvěrou. ECMWF ale v dubnovém blogu připomněl rok 2017, kdy analogický výhled selhal a realita se od modelů výrazně odchýlila.
Z toho plyne praktický návod: neměnit plány, ale plánovat pružněji. Lyžařskou dovolenou směřovat spíš do vyšších poloh, rezervovat s možností storna a sledovat aktualizace v říjnu až prosinci, kdy přijdou podzimní výstupy s výrazně lepším rozlišením pro střední Evropu.
K 28. srpnu 2026 víme s vysokou jistotou jedno: Tichý oceán se chystá na historickou událost. Co z ní dorazí do českých nížin, rozhodne souboj atmosférických sil, který teprve začne. Ale směr, kterým se váhy naklánějí (míň sněhu, víc deště, kratší zima), je přesně ten, který Česko zná. Letos jen s větší pravděpodobností.