Důchod v 65? Babiš přiznal, že na to nejsou peníze. Kolik to bude stát, spočítalo jeho vlastní ministerstvo

5. ledna 2026 stálo v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše jednoznačné: „Důchodový věk bude zastropován na 65 letech.“ Žádná podmínka, žádná rozpočtová výhrada. O půl roku později premiér v pořadu Partie na CNN Prima News přiznal, že zastropování v první novele účinné od ledna 2027 nebude. Důvod? Evropské komisi se to prý „kvazi nelíbí“. Jenže problém neleží v Bruselu. Leží v tabulkách, které vypracovalo jeho vlastní Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Co říkají čísla z ministerstva

Podklady MPSV připravené pro jednání tripartity jsou nemilosrdně konkrétní. Zastropování důchodového věku na 65 letech by po roce 2030 vyvolalo dodatečné výdaje, které by rok od roku rostly. V roce 2030 jde o 2,2 miliardy korun ročně navíc, částka, kterou lze ještě politicky zamést pod koberec. Jenže křivka se láme prudce vzhůru: v polovině století už ministerstvo počítá se 128,7 miliardy korun ročně navíc oproti scénáři bez zastropování. Ministr Aleš Juchelka k tomu doplnil, že výdaje na penze by při vrcholu demografické zátěže mohly vyšplhat z nynějších zhruba 9 % HDP na 12 % HDP. Sám přitom podle ČT24 připustil, že na krytí dřívějších penzí by nestačily ani zvýšené odvody zaměstnavatelů.

Slib žije na papíře, v zákonech nikde

Politicky slib nezmizel. V programovém prohlášení vlády stojí černé na bílém dodnes. Legislativně ale nemá oporu. V plánu legislativních prací vlády schváleném 23. března 2026 je rozepsaná jediná důchodová novela, ta se týká valorizací a motivace pracujících seniorů. Samostatná druhá novela, která by zakotvila strop 65 let, v dokumentu není. Vláda ji do plánu pro rok 2026 jednoduše nezařadila a veřejné zdůvodnění chybí.

Časová osa odkladu se přitom dá sledovat téměř měsíc po měsíci. 9. března 2026 Juchelka po jednání tripartity oznámil, že důchody byly z programu přesunuty na příští schůzku. V květnu ČT24 popsala, že vláda přesouvá zastropování i náročné profese do neurčité „druhé předlohy“. A v červnu už sám Babiš mluvil o tom, že to zatím nepůjde.

Brusel jako tlak, ne jako alibi

Premiér se odvolává na Evropskou komisi. Ta skutečně tlačí, ale ne proto, že by chtěla Čechům diktovat důchodový věk. Komise v country reportu z 3. června 2026 výslovně píše, že plné provedení české reformy z roku 2024 je klíčové pro omezení tlaků stárnutí. Kombinace vyššího důchodového věku, zpřísnění předčasných penzí a nového vzorce výpočtu důchodů má podle jejích propočtů v dlouhém horizontu snížit růst veřejných výdajů na penze asi o 2 procentní body HDP.

Podstatné je, že Komise nemá přímé veto nad českým důchodovým zákonem. Její síla je nepřímá, skrze doporučení, hodnocení plnění reforem a fiskální pravidla. Česko si přitom samo nechalo v lednu 2025 schválit střednědobý fiskálně-strukturální plán na roky 2025–2028 s limity růstu čistých výdajů. Otočka u důchodového věku tak nejde jen proti doporučení z Bruselu, ale i proti trajektorii, kterou si Praha sama nastavila. Legislativní odpovědnost leží na české vládě a její parlamentní většině, ne na Evropské komisi.

Co to znamená pro konkrétní ročníky

Dokud druhá novela neexistuje, platí zákonný režim vzešlý z reformy 2024. Prakticky to vypadá takto:

• Ročník 1965 – důchodový věk 65 let
• Ročník 1966 – 65 let a 1 měsíc
• Ročník 1977 – 66 let
• Ročník 1989 a mladší – 67 let

Poprvé by se hranice 67 let reálně uplatnila v roce 2057. Reforma z roku 2024 navíc zkrátila maximální dobu předčasného důchodu z pěti na tři roky a zpřísnila podmínky nároku. Pro pracovníky nejrizikovější 4. kategorie, zdravotnické záchranáře a podnikové hasiče existuje zvláštní režim vázaný na 2 200 odpracovaných směn, to je ale jiný kanál než běžný předčasný důchod.

Slib bez plánu

Hlavní problém už dávno není formulace slibu. Je to absence pevného legislativního a finančního plánu, jak ho splnit. Vláda slíbila 65 let bez podmínek, její vlastní resort spočítal, že to stojí desítky až stovky miliard ročně, a v legislativním kalendáři pro to není místo. Kdo plánuje odchod do důchodu, měl by počítat s platným zákonem, ne s nesplněným příslibem.