Rodiče chtějí pro své děti vždy jen to nejlepší. Všeobecný recept, jak toho docílit ale neexistuje. Ani přísná výchova nemusí vždy vést k tomu, že potomci v dospělosti dokáží žít plnohodnotný život. Někdy zůstanou sami, protože se nedokáží včas zorientovat a postavit na vlastní nohy. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku Jitka K. z Oseku. „Bude mi třicet a kvůli rodičům nemám žádný život. Nesnáším je za to,“ napsala nám do redakce.

Rodiče jí od dětství všechno zakazovali

Rodiče své děti velmi často zbytečně až příliš chrání a v útlém věku jim zakazují mnoho věcí. Dělají to v dobré víře, protože mají o svého potomka strach. Někdy to ale přehánějí, což může být v konečném důsledku kontraproduktivní. „Od dětství mě rodiče drželi zkrátka a spoustu věcí jsem měla zakázaných. Jako malá jsem to až tak nevnímala, ale v pubertě už ano,“ říká paní Jitka.

Je mu skoro 40 let, ale stále žije u rodičů. „Ani nechci, aby šel pryč. Už jsme si na sebe takhle zvykli,“ komentuje situaci matka

Zatímco její vrstevníci se po škole scházeli a jen tak se poflakovali, sportovali nebo šli do kina, ona musela být doma a učit se. „Kamarádky chodily na večírky, poznávaly nové lidi a zažívaly první lásky a já nikam nesměla. Z úcty k rodičům jsem jejich zákaz nikdy neporušila a neutekla tajně z domova. Prostě jsme tak nebyla vychovaná,“ vysvětluje čtenářka. Kvůli přespříliš starostlivým rodičům nikdy neměla přítele ani kamarády.

Nedokáže přísným rodičům vzdorovat

A s přibývajícím věkem se problém zhoršoval. „Ani když jsem skončila školu a začala pracovat, se nic nezměnilo. Každé pozvání na večírek nebo rande jsem odmítla, protože si rodiče mysleli, že jsem na to ještě mladá a mohlo by se mi to vymstít,“ svěřila se paní Jitka s tím, že osamělost ji velmi sžírala, ale rodičům nedokázala vzdorovat ani ve 20 letech. Záviděla spolužákům, kteří se odstěhovali do velkých měst nebo odešli pracovat do zahraničí.

iZdroj fotografie: iStock

Zatímco jim leží svět u nohou, čtenářka dala na rady rodičů, že jí nikde jinde nebude tak dobře, jako v rodném domě. Paní Jitka brzy oslaví třicáté narozeniny a její sebevědomí je na nule. „Život mi utíká mezi prsty. Nikdy jsem neměla přítele, kamarády, nikdy jsem nebyla ani na zábavě, nepila alkohol, nikdy jsem nebyla na dovolené a pořád bydlím na vesnici u rodičů. Nemůžu se ani přestěhovat, protože bych prý nezvládla platit výdaje. Nenávidím rodiče za to, co mi udělali,“ uzavřela svůj příběh paní Jitka.