Handicapovaný chlapec z amerického státu Georgie se chce stát vyšetřovatelem. V parku se tak seznámil s policistou, který ho začal učit, co práce policisty obnáší.
Když před několika měsíci šel policejní důstojník Rolf Seiferhel z oddělení Duluth hlídkovat do centra města, nečekal, že se ten den setká se svým obdivovatelem. Malý chlapec, který se od jiných dětí liší pouze tím, že se narodil bez rukou, měl vždy sen stát se policistou. Když uviděl Rolfa na pochůzce, rozhodl se, že půjde tvrdě za svým, a z nečekaného setkání tak vzniklo obrovské přátelství.
Setkání Rolfa a Harrisona
Harrison, kterému je nyní šest let, se narodil v americkém státě Georgia bez rukou. I přes svůj handicap ale věří, že se jednou bude moci stát vyšetřovatelem. Harrison policistu zastavil a řekl mu, že se chce stát taky policistou, aby mohl pomáhat lidem cítit se bezpečně. Rolfa postoj malého chlapce zaujal. „Přesně z toho důvodu jsem se dal k policii já,“ vypověděl později.
Rolf se později rozhodl, že si Harrisona vezme pod ochranná křídla. „Buďte k lidem vždycky slušní a chovejte se k nim tak, jak chcete, aby se chovali k vám. Mějte k ostatním respekt,“ vysvětloval Rolf. Policejní důstojník se tak setkává s malým chlapcem v parku každý pátek při policejní obchůzce. Pro oba je to nejlepší den v týdnu. „Vyprávíme si o tom, co policista musí mít, jak se musí chovat a na co by se měl připravit,“ vypráví Rolf.
Policejní pátky
„Rolf dohlédl i za Harrisonův handicap,“ popisuje situaci matka chlapce. „Moc si vážím toho, že mu pomáhá splnit si svůj sen,“ dodává dojatě. I přesto, že prognóza chlapce nebyla pozitivní, Harrison ukazuje, že je bojovník. „Lékaři říkali, že nebude sám ani chodit a že bude stále odkázaný na pomoc ostatních,“ vypráví matka. „On je ale tvrdohlavý, a když si něco umane, dosáhne toho. Naučil se chodit a místo rukou používá nohy,“ dodává.
Malý chlapec se chce stát policejním vedoucím nebo detektivem. Je nutno uznat, že díky pomoci Rolfa má k této kariéře hezky nakročeno. „Přesně taková partnerství by měla vznikat v celé společnosti. I lidé s handicapem mají životní elán a odhodlání něco dokázat. Ve spojení s někým, kdo tu jiskru života dokáže rozdmýchat, jsou nezastavitelní,“ vysvětluje matka.
Policista Harrison
Chlapec věří tomu, že v policejním sboru je místo pro všechny. Nevnímá totiž to, že nemá ruce jako handicap, ale prostě kus sebe. Pokaždé, když o sobě budete pochybovat a říkat si, že něčeho nedosáhnete, vzpomeňte si na odhodlaného Harrisona. O pár let později o něm totiž můžeme číst jako o prvním úspěšném kriminalistovi bez rukou. Ať už se mu jeho sen splní či nikoliv, jeho odhodlání může být ukázkou dalším dětem i dospělým.
Co říkáte na neobyčejné přátelství malého chlapce se zkušeným policistou?