Česko dopadlo v NATO nejhůř ze všech. Babiš řekl, kolik miliard bude stát, aby se to napravilo

Když Andrej Babiš 8. července vystoupil před novináři v Ankaře, měl za sebou summit, který sám předem označil za „asi ne moc příjemný pro naši zemi“. Česko přijelo s obranným rozpočtem na 1,86 procenta HDP pro letošní rok, pod hranicí, kterou se aliance snaží prosadit už od roku 2014. Premiér na to odpověděl jediným číslem: příští rok přidáme 36 miliard a konečně dosáhneme dvou procent. Jenže mezi slibem a jeho naplněním leží rozpočtový schodek 310 miliard, spor s prezidentem o to, kdo vlastně mluví za Česko, a alianční debata, která se mezitím posunula úplně jinam.

Co vlastně ukazuje tabulka NATO

Poslední data aliance z 3. července 2026 řadí Česko s odhadem 1,86 procenta HDP pro rok 2025 do spodní části pořadí. Doslovně poslední není: Slovinsko vykazuje 1,57 procenta, Chorvatsko 1,85. Pro rok 2026 NATO odhaduje český podíl na 2,01 procenta, ale i tam zůstávají níže Slovinsko, Belgie či Španělsko.

Problém tedy není v jednom řádku tabulky. Je v kontextu. Zatímco Litva plánuje na rok 2026 vydat na obranu 5,33 procenta HDP, Estonsko 5,10 a Polsko 4,68, Česko se pohybuje těsně kolem minima. A hlavně: nemá přesvědčivě popsanou cestu dál. Dlouhodobá řada mluví jasně: v roce 2014 to bylo 0,94 procenta, v roce 2017 sotva 1,02, v roce 2021 pak 1,35. K hranici dvou procent se Česko přiblížilo až v roce 2024 (1,99 %), aby o rok později znovu spadlo pod ni.

Babišových 36 miliard: co za nimi stojí

Na summitu premiér slíbil čtyři konkrétní věci:

• V roce 2027 dosáhnout dvou procent HDP na obranu.
• Ještě letos hledat dodatečné zdroje do rozpočtu.
• Zvýšit počet vojáků a aktivních záloh minimálně o čtvrtinu.
• Soustředit se na protivzdušnou obranu proti balistickým střelám.

Střednědobý výhled ministerstva financí ukazuje, odkud by peníze měly téct. Položka „Zajištění obrany ČR silami Armády ČR“ roste mezi roky 2026 a 2027 ze 133,4 na 169,6 miliardy korun, tedy o 36,2 miliardy. K tomu přibývá 2,54 miliardy na „Vytváření a rozvoj systému obrany státu“. Celkový nárůst sledovaných obranných položek tak činí zhruba 38,9 miliardy.

Kde přesně vláda na celý skok vezme, veřejně nerozepsala. Schválený rozpočet na rok 2027 neexistuje. A letošní hospodaří se schodkem 310 miliard korun.

Proč Pavel říká, že ani 36 miliard nestačí

Prezident Petr Pavel podepsal státní rozpočet na rok 2026 už 20. března a rovnou k němu připojil veřejnou kritiku. Podle něj Česko překračuje dvě procenta jen obtížně, a navíc s dopravními výdaji, u nichž pochybuje, zda je aliance uzná. Dvě procenta označil za pouhé minimum.

Má k tomu důvod. Po summitu v Haagu NATO tlačí na nový cíl: 3,5 procenta HDP na takzvané základní obranné požadavky a dalších 1,5 procenta na širší obranně-bezpečnostní investice, obojí do roku 2035. Pět spojenců už letos plní vyšší cíl, sedmnáct dalších směřuje k 1,5procentnímu prahu. Česko zatím řeší, jestli zvládne staré minimum.

Spor mezi Hradem a Strakovkou přitom přesahuje čísla. Měsíce před summitem se Pavel a Babiš přetahovali o to, kdo má Česko v Ankaře reprezentovat. Prezident v dubnovém dopise premiérovi psal, že jeho kompromisní návrhy zůstaly bez odpovědi. Vláda argumentovala odpovědností za zahraniční politiku a nutností vysvětlovat obranné výdaje. Na summit nakonec jeli oba, a před spojenci tak Česko prezentovalo nejen slabý rozpočet, ale i vnitřní rozkol.

Aliance se dívá jinam než na dvě procenta

Generální tajemník Mark Rutte před summitem požadoval po spojencích „jasné, konkrétní a věrohodné plány“. Na dotaz k českému nesplnění dvou procent nedal žádnou výjimku. Závěrečná Ankarská deklarace Česko jmenovitě nezmiňuje, ale právě v tom je problém. Aliance pracuje s politickým tlakem a reputací, ne se sankcemi. Země, která musí opakovaně vysvětlovat skluz, hůř prosazuje vlastní priority.

Navíc summit řešil věci, které český rozpočtový spor zastiňují. NATO se zavázalo dodat Ukrajině v roce 2026 vojenské vybavení za 70 miliard eur. Babiš přitom veřejně zdůraznil, že se Česko na této sumě podílet nebude. Zelenskyj na summitu opakoval mantru „protivzdušná obrana, protivzdušná obrana, protivzdušná obrana“ a zmínil českou muniční iniciativu jako příklad, který funguje. Babiš den nato zopakoval důraz na protivzdušnou obranu, ale bez konkrétního finančního závazku.

Co z toho plyne pro armádu i pro občany

Slib navýšení počtu vojáků a aktivních záloh o čtvrtinu zní razantně. V praxi ale aktivní záloha funguje jako dobrovolná služba: občan podá žádost, absolvuje čtyřtýdenní přípravu a je zařazen na tři roky. Rozšíření odvodů vláda neoznámila a v dostupných materiálech se o něm neuvažuje. Reálný dopad pro běžné lidi tak závisí na tom, jestli armáda dokáže přilákat dostatek dobrovolníků.

Český zákon o financování obrany ukládá vládě stanovit výdaje na obranu nejméně ve výši dvou procent nominálního HDP. Právní rámec tedy existuje. Chybí ale schválený rozpočet, detailní rozpis financování a podle prezidenta i důvěryhodná trajektorie k vyšším cílům, které aliance očekává po roce 2030.

Třicet šest miliard navíc může vrátit Česko nad symbolickou hranici. Otázka, kterou si spojenci kladou, je jiná: vzniknou z těch peněz vojáci, protivzdušná obrana a schopnosti, které NATO potřebuje, nebo jen další řádek v tabulce?