Česko bude platit americké zbraně pro Ukrajinu. Macinka to oznámil cestou na NATO, Okamura o tom nevěděl

Pondělí 7. července 2026, letiště. Česká delegace se chystá na cestu do Ankary a Macinka před novináři oznamuje, že Česko vstoupí do programu PURL, mechanismu, v němž spojenci společně platí americkou výzbroj podle seznamu prioritních potřeb Ukrajiny. Konkrétní částku neřekl. Premiér Andrej Babiš o den později potvrdil, že půjde o „jednorázovou menší částku“ nalezenou v rozpočtu ministerstva zahraničí. Tomio Okamura se o kroku dozvěděl z médií a reagoval zásadním nesouhlasem. Nejde přitom jen o peníze. Jde o to, kdo ve vládě smí posouvat červené čáry bezpečnostní politiky, a zda k tomu potřebuje souhlas koaličních partnerů.

Co je PURL a proč v něm tečou miliardy

PURL (Prioritised Ukraine Requirements List) je mechanismus koordinovaný NATO, jehož podstatou je jednoduchá dělba práce: Ukrajina definuje, co potřebuje, vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) schvaluje balíčky a spojenci je financují. Americká strana dodává výzbroj, kterou evropské státy buď nevyrábějí, nebo nedokážou dodat v potřebném objemu a čase.

Program běží od léta 2025, kdy Nizozemsko jako první zaplatilo celý balík za zhruba 12,5 miliardy korun. Od té doby se přidaly Dánsko, Norsko, Švédsko, Německo i Kanada. Ke konci června 2026 spojenci přislíbili přes 6 miliard dolarů, tedy přes 140 miliard korun. Typický balík má hodnotu kolem 500 milionů dolarů a často ho financuje několik zemí dohromady.

Český příspěvek vstupuje do rozjetého stroje. Materiálně bude nejspíš kapkou v moři: Norsko jen za rok 2025 přispělo ekvivalentem zhruba 20 miliard korun, Kanada celkově přes 15 miliard. „Jednorázová menší částka“ z rozpočtu jednoho českého ministerstva se s těmito objemy měřit nedá. Politicky je ale její váha nesrovnatelně vyšší.

Proč je to pro koalici tak výbušné

Dosavadní linie Babišovy vlády stála na jasném rozlišení: Česko pomáhá Ukrajině jako zprostředkovatel muniční iniciativy, ale neplatí ji z vlastního rozpočtu. Programové prohlášení vlády ani koaliční smlouva sice neobsahují výslovný zákaz financování zbraní, ovšem praxe i rétorika byly jednoznačné. Ještě 8. července na summitu Babiš zdůraznil, že se Česko nebude podílet na širší aliancí plánované vojenské pomoci v objemu 70 miliard eur.

Vstup do PURL tuto linii narušuje. I symbolicky malý příspěvek vytváří precedent: poprvé současná vláda veřejně připouští, že české rozpočtové peníze půjdou na nákup zbraní pro Kyjev.

A pak je tu procedurální rovina. Koaliční smlouva výslovně počítá s tím, že strategické materiály zásadní povahy, včetně zahraniční a bezpečnostní politiky, mají být koaličně dohodnuté. Princip „nepřekvapování partnerů“ je v ní zakotven jako pojistka. Macinka tuto pojistku obešel. Podle pozdějších informací o kroku před odletem nevěděl ani ministr obrany Jaromír Zůna, nominant SPD.

Okamurova reakce a páteční koaliční rada

Okamura vystoupil veřejně. Na síti X oznámil zásadní nesouhlas a požadoval projednání na koaliční radě. V televizním vyjádření mluvil o kroku, který je v rozporu s programovým prohlášením vlády a který navíc proběhl bez informování koaličních partnerů. Babiš páteční jednání koaliční rady potvrdil.

Politologové oslovení ČTK zatím neočekávají rozpad vlády. Spíš hlasitý spor a následný kompromis. Koalice má ve sněmovně 108 hlasů; bez SPD by ANO a Motoristé většinu ztratili, a to je argument, který Okamura dobře zná.

Otázka ale nestojí jen tak, zda SPD krok zablokuje. Stojí tak, zda už ho vůbec může zvrátit. Samotné Macinkovo oznámení na půdě NATO není právně závazným mezinárodním závazkem; ministr může artikulovat postoj státu, ale rozpočtové provedení závisí na tom, zda peníze byly skutečně převedeny, nebo jde zatím jen o příslib. Z veřejných zdrojů se to zatím nepodařilo potvrdit.

Jednorázová výjimka, nebo nová norma?

PURL ze své podstaty není jednorázový program. Spojenci do něj přispívají opakovaně: Nizozemsko třikrát za necelý rok, Kanada průběžně navyšuje. Když Babiš mluví o jednorázové menší částce, popisuje politický záměr, ne vlastnost samotného mechanismu. Nic nebrání tomu, aby se za půl roku objevil další balík a s ním další žádost o příspěvek.

Právě proto je klíčové, co vzejde z páteční koaliční rady. Možné výsledky se dají zúžit na tři scénáře: potvrzení příspěvku jako malé výjimky s politickým příslibem, že se nebude opakovat; omezení Macinkových kompetencí a závazek, že jakýkoli další krok musí projít koaličním schválením předem; nebo odklad a technická úprava celého provedení. Každý z nich řeší jinou vrstvu problému: peníze, proceduru, nebo obojí.

Co to znamená pro českou pozici v alianci

Macinka zjevně chtěl přijet do Ankary s konkrétním gestem. V aliančním prostředí, kde ostatní spojenci přispívají miliardami, je i malý český příspěvek signálem ochoty. Pro domácí politiku je ale totéž gesto minovým polem.

Podstatné není, kolik korun nakonec z rozpočtu ministerstva zahraničí odteče. Podstatné je, že Babišova vláda poprvé připustila přímé financování zbraní pro Ukrajinu, a udělala to způsobem, který obešel koaličního partnera. Páteční jednání koaliční rady nerozhodne jen o jedné rozpočtové položce. Rozhodne o tom, kdo ve vládě drží klíče od zahraniční politiky.