„Dcery mě chtějí vyhodit z bytu. Peníze jsou pro ně důležitější než já,“ stěžuje si 78letá důchodkyně

Téměř každý rodič je přesvědčený o tom, že své děti dobře vychoval. Že jim poskytl moře lásky, přehršel péče, bezpečí a skvělé zázemí. Mnozí možná doufají, že jim to děti ve stáří oplatí stejnou mincí. Předpokládala to i osmasedmdesátiletá Anežka Kolaříková ze Slezska, která se se svým příběhem a prosbou o radu nedávno obrátila na naši redakci. Stalo se totiž to, co by ji nenapadlo ani v tom nejděsivějším snu. Vlastní dcery ji chtějí vyhodit z bytu.

Rodiče dřeli, aby se děti měly dobře

Když Anežka začne vyprávět, neubrání se slzám. S manželem celý život tvrdě pracovali. Dokonce i když se jim postupně narodily obě dcery, nikdy si nemohla dovolit být s nimi na rodičovské dovolené dlouho doma. Mateřství musela skloubit s prací. Chtěla, aby její děti nestrádaly. Aby získaly dobré vzdělání, mohly docházet do hodin tance, na výuku cizích jazyků, do nejrůznějších zájmových kroužků, jezdit na tábory a soustředění.

Anežka i její manžel byli vychováváni v úctě ke stáří a k poctivosti. Ty samé hodnoty se snažili vštípit i svým dcerám. Mysleli si, že se jim to podařilo. „Obě dcery jsou vzdělané, založily rodiny a docela dobře vydělávají. S výchovou vnoučat jsem jim pomáhala, jak jen to šlo. Pořád nemůžu dostat z hlavy to, co se teď stalo,“ smutně konstatuje seniorka. S manželem žili ve starém domě, který zdědili po jeho rodičích. Jenže pak zestárli a starý dům pro ně začal být obrovskou zátěží, na kterou už neměli sílu.

Manžel zemřel během tří dnů

Postupně chátral, ale důchodcovský pár neměl prostředky na velkou rekonstrukci. Tak jen záplatovali to nejnutnější. Rozhodli se, že na stará kolena dům prodají a přestěhují se do paneláku, kde budou moci žít komfortněji. Vybrali si malý byt, který splňoval vše, co od něj očekávali. Protože neměli hotovost, museli jeho koupi synchronizovat s prodejem domu. Bylo to stresující, na transakci prodělali, vydali se z veškerých úspor, ale byli v novém domově šťastní.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jejich radost ale netrvala dlouho. Loni se oba manželé nakazili koronavirem. Anežka se uzdravila, ale její manžel na nebezpečný vir během tří dnů zemřel. Naprosto ji to zdrtilo. „Je to neuvěřitelné, zejména proto, že nikdy prakticky ničím neonemocněl. Nemůžu se s tím smířit,“ vypráví se smutkem v hlase. Pak následovalo dědické řízení a dcerám připadl podíl na bytu. Anežka se tím netrápila, protože si myslela, že jde jen o formalitu. Stejně po její smrti dcery zdědí celý byt.

Myslela si, že dědictví bude jen formalita

Jenže se mýlila. Dcery začaly uplatňovat svůj nárok a po své matce chtěly kompenzaci. „Požadovaly, abych jim ten podíl vyplatila. Ale jak to mám udělat. Vědí, že je to pro mě obrovská suma. Zůstala jsem sama s důchodem, nemám peníze,“ třesoucím se hlasem říká Anežka. Když se svým návrhem dcery za matkou přišly, byla to rána. Anežka si myslela, že je jen zapíše do katastru nemovitostí a tím to skončí.

Teď se seniorka bojí, že o svůj domov přijde. Dcery totiž trvají na tom, že potřebují peníze. Jediným řešením je byt prodat a vyplatit je. „Poslouchám je a nemůžu uvěřit, že jsou to moje děti. Nehladoví, mají všechno, proč mě nenechají v klidu zemřít v mém vlastním bytě?“ nechápe Anežka, která se ještě ani nevzpamatovala ze smrti milovaného manžela. Snažila se s dcerami promluvit, ale bez úspěchu. Trvají si na svém. Pokud se obrátí na soud, pravděpodobně jim vyhoví.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Seniorka neví, co s ní bude

Ani ve snu by seniorku nenapadalo, že se někdy ocitne v takové situaci. Že ji zaženou do kouta vlastní děti. Už byla u právníka a ví, že situace je složitá. „Kdybych to mohla předvídat, mohli jsme s manželem sepsat závěť,“ přemítá Anežka. Zároveň radí všem, aby s projednáváním dědictví a vyřizováním všech formalit neotáleli. Nikdy nelze předpokládat, co se může stát. „Jsem zničená. Zůstala jsem sama. Nevím, co bude dál. Co je to za dcery, které chtějí vyhodit vlastní matku z bytu?“ nevěřícně kroutí hlavou Anežka.