Muž právě udělal velký nákup a tlačil nákupní vozík k autu. V tu chvíli k němu přistoupil bezdomovec s prosbou. Situace nabrala nečekaný spád.
Bezdomovec ho jen požádal o zapalovač. On však u sebe neměl ani zapalovač, ani zápalky. Nabídl se tedy, že jim poskytne nějaké jídlo, ať se nají. Ukázalo se, že bezdomovec jménem Peter byl tesařem a jeho život se zmařil. Zůstal na ulici a svůj žal utápěl v alkoholu. Pozvání od Charlese nechtěl přijmout. Bál se, že ho ochranka z obchodního domu vyhodí. Nakonec se nechal přesvědčit.
Na nákup šli společně
Charles přeci jen Petera přesvědčil, aby s ním šel do obchodu. Řekl mu, že když bude s ním, bude vše v pořádku. V obchodě k nim opravdu brzy přistoupila ochranka a ptala se, zda je vše v pořádku. Charles se ho zeptal, zda by tuto otázku položil každému zákazníkovi. Pán z ochranky mu odpověděl, že jen těm, kteří nepatří k obvyklým zákazníkům obchodního domu. Charles ho tedy poprosil, aby je nechal na pokoji, aby si mohli v místní restauraci objednat jídlo. Ochranka nesouhlasně odešla.
Nakonec si nesourodá dvojice objednala. Zanedlouho jim jídlo donesli, ovšem zabalené s sebou. Charles se tedy zeptal, proč ho dostali tímto způsobem, když o to nežádali. Na to mu personál řekl, že nechtějí, aby byl v restauraci muž bez domova. Prý by to na jejich restauraci rychlého občerstvení mohlo vrhnout špatné světlo. Charles se tedy zeptal osob, které stály ve frontě za ním, co by na to řekly. Nikomu nevadilo, že by se najedli na místě. Personál tedy ke konzumaci svolil.
Měl opravdu velký hlad
Když Peter jedl polévku, všichni se na něj dívali. Nejedl skoro den a zdálo se, že teplé jídlo oceňuje více než cokoli jiného. Brzy k jejich stolu přišel cizí muž a podal Peterovi pytel plný ovoce. Další z mužů, jenž k nim přistoupil, mu věnoval peníze, stejně jako maminka s malým dítětem, která ho navíc utěšovala. Peter byl totiž dojatý a měl slzy v očích. Potom přiznal, že od té doby, co je na ulici, nikdy nezažil tolik laskavosti.
Poté se stalo něco, co opravdu nikdo nečekal. Ke stolu přišla zaměstnankyně restaurace a Peterovi nabídla, že může přijít každý den mezi čtvrtou a šestou hodinou, ona ho pustí dovnitř a dostane jako dárek talíř horké polévky. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak jedna natažená pomocná ruka strhla vlnu solidarity od ostatních přihlížejících. Peter byl šťastný a vděčný, že ho Charles přemluvil, aby s ním zašel na jídlo. Jen díky němu se mu dostalo takové pomoci.
Jak byste pomohli lidem bez domova?