Babiš v Izraeli jedná o ochraně Česka před raketami

Babiš v Izraeli jedná o ochraně Česka před raketami. Přiveze systém, který dokáže sestřelit střely přímo ve vzduchu

Česká delegace v Jeruzalémě jedná s výrobci protiraketových systémů. Domů ale zatím nemíří smlouva, nýbrž nabídka, a řada otevřených otázek.

i Zdroj fotografie: Unknown author / Creative Commons / CC BY 3.0
                   

V pondělí 16. listopadu usedl Andrej Babiš k jednacímu stolu s vedením firmy Israel Aerospace Industries, výrobce systému Arrow 3, interceptoru, který dokáže zničit balistickou střelu ještě za hranicí atmosféry. Podle zprávy ČT24 mají během návštěvy následovat další schůzky s izraelskými zbrojařskými firmami. Premiér mluví o „dalším vrstvení vzdušného štítu nad Českem“. Jenže mezi politickým slibem a funkční protiraketovou obranou leží roky jednání, desítky miliard korun a minimálně jeden souhlas, který musí přijít z Washingtonu.

Co Česko už má, a co mu chybí

V září 2026 převzala česká armáda čtyři baterie systému SPYDER od izraelské firmy Rafael. Kontrakt za 13,7 miliardy korun zajistil zemi moderní pozemní protivzdušnou obranu schopnou zasáhnout letadla, vrtulníky, střely s plochou dráhou letu i drony v pásmu 20–80 kilometrů. Počáteční operační schopnosti má SPYDER podle ministerstva obrany nabídnout letos, plné pak v roce 2028.

Co SPYDER neumí, je zastavit balistickou střelu. Tedy přesně ten typ hrozby, který válka na Ukrajině vytáhla z učebnic zpět do reality. Babiš to na konferenci Prague Security Dialogue v listopadu pojmenoval přímo: drony a rakety ohrožují města, energetiku i průmysl a Česko potřebuje další vrstvu obrany. Obranná strategie z roku 2023 totéž formuluje sušeji: požaduje pozemní protivzdušnou obranu integrovanou do aliančního systému NATINAMDS.

Dva kandidáti, žádný vítěz

Veřejná debata kolem Babišovy cesty míchá názvy Iron Dome, Arrow a Barak, jako by šlo o jednu věc. Nejde. Analytik Milan Mikulecký upozorňuje, že Iron Dome funguje v českém mediálním prostoru spíš jako zkratka pro izraelskou obranu obecně, než jako přesně potvrzený cíl akvizice.

Z doložitelných jednání vycházejí dva reální kandidáti:

  • Arrow 3 – horní vrstva protibalistické obrany. Interceptor pracuje na principu „hit-to-kill“: střelu neničí výbuchem, ale přímým nárazem kinetického projektilu, a to i za hranicí atmosféry. Je navržený k ochraně strategických objektů a populačních center ve velkém prostoru. Právě o tomto systému česká delegace v pondělí jednala s jeho výrobcem IAI.
  • Barak MX – modulární vícevrstvý systém s dosahem 15–150 kilometrů. Zvládne drony, letadla, střely s plochou dráhou letu i taktické balistické střely. Babiš ho zmiňuje veřejně a sousední Slovensko si ho už pořídilo.

Který z nich, nebo zda oba, Česko nakonec vybere, zatím nikdo oficiálně neřekl.

Cena, čas a americký podpis

Orientační cenové srovnání naznačuje řád investice. Slovensko podepsalo kontrakt na Barak MX za 560 milionů eur, tedy zhruba 14 miliard korun. Německo u Arrow 3 počítá s náklady 3,8 miliardy eur (přes 95 miliard korun) za kompletní sestavu. Česká konfigurace by závisela na počtu baterií a rozsahu pokrytí, ale i skromnější varianta by znamenala druhou největší armádní akvizici v historii země.

Časový horizont je stejně tvrdý jako ten finanční. ČT24 uvádí běžnou dodací lhůtu 4–6 let, ministr obrany Zůna u alternativních systémů typu Patriot zmiňuje až deset let. I při rychlém rozhodnutí je plná funkčnost nové vrstvy záležitostí konce dekády.

A pak je tu exportní brzda. Arrow 3 vznikl jako společný izraelsko-americký projekt. Když ho chtělo Německo, muselo získat americký souhlas s exportem. Česko by muselo projít stejnou procedurou. Washington zatím k české akvizici veřejně neřekl nic.

Co Babiš skutečně přiveze

Podle TN.cz má být výsledkem izraelské cesty konkrétní nabídka na modernizaci obrany, nikoli podepsaná smlouva. To neznamená, že cesta je prázdné gesto; u kontraktu na SPYDER trvala cesta od prvních jednání k podpisu mezivládní dohody rovněž roky. Ale mezi nabídkou a funkčním protiraketovým štítem nad Českem leží ještě výběr systému, vyjednání ceny, americká licence v případě Arrow 3, zapojení českého průmyslu a roky dodávek.

Pro kontext: u SPYDERu vyjednal český průmysl podíl kolem 38–40 procent zakázky. Pokud má být další izraelská akvizice politicky průchodná, bude vláda muset nabídnout podobné číslo. A to je další proměnná v rovnici, která zatím nemá řešení.

Potřebuje Česko protiraketový štít?

Česko dnes nečelí bezprostřední raketové hrozbě, to přiznává i samotná vláda. Jenže bezpečnostní prostředí se mění rychleji než akviziční cykly. NATO systematicky buduje protibalistickou obranu v Evropě, Německo zavádí Arrow 3, Francie s Itálií provozují systém SAMP/T, Slovensko přebírá Barak MX. Česko se SPYDERem udělalo první krok. Bez další vrstvy ale zůstane v alianci zemí, která umí sestřelit dron, ale ne balistickou střelu.

Babišova cesta do Jeruzaléma je začátek akvizičního příběhu, ne jeho konec. Rozhodující nebude, co premiér řekne na tiskové konferenci po příletu, ale jaký systém, za kolik a s jakým časovým plánem předloží vláda parlamentu k financování.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články