Současná generace dětí vyrůstajících v době boomu moderních technologií jako by se ani neuměla bavit. Tráví sice hodiny hraním, ale nikoli s kamarády, nýbrž na počítačích, tabletech a telefonech. Je pro ni nepochopitelné, že by to šlo i bez těchto vymožeností. „Nedávno za mnou přišla vnučka a zeptala se mě, jestli jsme se v dětství bavili, když jsme neměli počítače ani telefony. Tehdy jsem si uvědomila, že asi o hodně přichází,“ napsala do redakce čtenářka DámskéhoDeníku Eva K. z Loun.

Vnučka nechápala, jak se děti domlouvaly

Svou vnučku, která chodí do první třídy základní školy, paní Eva zbožňuje. Ráda si s ní hraje a povídá. Zvídavé dotazy holčičky na její dětství ji ale trochu zaskočily. „Nechápala, jak jsme věděli, kde jsou naši kamarádi, když jsme jim nemohli zavolat. Je to logická otázka, ale překvapila mě. Do té doby mi moc nedocházelo, jak moc jiná je dnešní generace,“ uvedla paní Eva. Své vnučce se rozhodla vyprávět o tom, jak si s kamarády po škole a o prázdninách hrávali na dvorku, v lese i na louce.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Paní Eva vyrůstala na vesnici ve velkém domě, kde bylo pořád rušno. Chodili k nim spolužáci i děti z okolí a o zábavu nebyla nouze. „Hráli jsme si na dvoře nebo někde v okolí. Házeli si míčem, skákali panáka, přes švihadlo nebo přes gumu, kreslili na asfalt, stavěli si domky ve křoví, hráli si na schovávanou nebo krvavé koleno,“ popisuje čtenářka. O prázdninách sice spolužáci odjížděli na tábory nebo na dovolenou s rodiči, ale to nebyl problém.

„Jako matka jsem selhala. Stydím se, jakým způsobem syn vychovává mého vnuka.“ smutní babička v důchodovém věku

Každá generace má asi něco do sebe

Do jejich vsi totiž pravidelně přijížděly jiné děti k prarodičům na prázdniny, takže měla na hraní nové kamarády. „Ani si nepamatuji, že bychom někdy seděli doma. I když nebylo hezky, našli jsme si úkryt nebo si postavili bunkr,“ vzpomíná paní Eva. „V zimě jsme sáňkovali, bruslili, lyžovali, stavěli sněhuláky a pevnosti, které jsme bránili při sněhových bitvách. I když jsme byli promrzlí, nikomu se domů nechtělo,“ popisuje čtenářka.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vnučka se svěřila babičce se svými problémy i s myšlenkami na sebevraždu. Ta jí řekla něco, co by si měl každý zapamatovat

Tato generace byla prý víc připravená na život. „Naučili jsme se komunikovat a vyjednávat. Byli jsme vyspělejší a odolnější. Prošli jsme školou odvahy a vůdcovství. Proto jsme v životě dosáhli více a vytrvali navzdory obtížím. Když se podívám na vnučku, nevidím samostatnost,“ dodala paní Eva. Malá školačka bravurně ovládá telefon, tablet i počítač a pomáhá je zvládnout své babičce. „Každá generace má asi své výhody. My jsme byli hbití a rozhodní a naše vnoučata zase rychle přijímají digitální realitu. Možná že všechno chce svůj čas,“ poznamenala čtenářka.