Alice Bendová se opřela do Ukrajinců, vadí jí jejich vypočítavost

Alice Bendová koncem dubna sdílela na Facebooku článek o zneužívání humanitárních dávek a připojila ostrý komentář. „Vždyť to jde z našich peněz, z peněz České republiky, z našich daní,“ napsala podle citace serveru Medium.cz. Ve stejném příspěvku ale dodala, že ví o mnoha Ukrajincích, kteří v Česku poctivě pracují a odvádějí daně. Jejím terčem nebyli uprchlíci jako celek, ale systém, který podle ní nechává Česko okrádat.

Co přesně Bendová řekla

Herečka reagovala na medializované policejní kauzy, v nichž žadatelé o humanitární dávku prokazatelně nežili v Česku, ale dojížděli sem jen kvůli výplatě. „Nikdy neházím všechny do jednoho pytle,“ zdůraznila. Slovo „vypočítavost“ v dohledané citaci přímo nepadlo, jde o redakční zkratku pro to, co Bendová popisuje jako účelové okrádání českého státu lidmi, kteří podmínky dávky nesplňují, a zároveň jako selhání kontrol, které to umožňují.

Reakce byly předvídatelně polarizované. Část publika herečce tleskala, část ji obvinila z paušalizace. Data ale ukazují, že problém, na který upozorňuje, existuje, a zároveň že jeho rozměr je jiný, než jak ho vnímá veřejná debata.

Tvrdá čísla: miliardy vyplacené, miliony zneužité

Stát na humanitární dávce vyplatil od začátku války do konce prosince 2025 přibližně 32,4 miliardy korun. Roční vývoj vypadá takto:

Veřejně doložené policejní kauzy z prvních měsíců roku 2026 se pohybují v řádu statisíců až nižších milionů. Pět případů na Vysočině, škoda 570 tisíc korun. Dalších pět podvodů odhalených během dvou týdnů v dubnu, přes 660 tisíc. Jednotlivý případ ve Zlínském kraji, přes 300 tisíc. V Děčíně a Rumburku policie obvinila 22 cizinců kvůli padělaným zdravotním posudkům, jimiž si navyšovali výši dávky.

Celostátní součet neoprávněně vyplacených částek ale nikdo nezveřejnil. Veřejně popsané škody jsou zlomek z 32 miliard. To neznamená, že problém neexistuje, znamená to, že jeho skutečný rozsah neznáme.

Kde systém selhává

Pravidla humanitární dávky jsou na papíře poměrně přísná. Žadatel musí dokládat příjmy, majetek, bankovní výpisy, bydlení. Úřad práce vede interní „Seznam žádostí pro ověření nároku“, neformálně blacklist, kam zařazuje žadatele při pochybnostech o skutečném pobytu v Česku nebo pravosti dokladů. Žadatel o zařazení nemusí vědět, dostane jen výzvu k osobnímu ověření.

Problém leží jinde. Dávkový úřad neověřuje reálný pobyt automaticky v reálném čase. To umí až policie, zpětně, přes systémy CIS a EES, ve spolupráci s odborem azylové a migrační politiky. Než se nesrovnalost odhalí, mohou uplynout měsíce. Člověk, který v Česku fakticky nežije, mezitím pobírá dávku opakovaně.

Právě tohle je podle nás jádro sporu. Ne otázka, zda pomáhat, ale otázka, proč stát neumí v reálném čase ověřit to, co policie dokáže zpětně během jedné kontroly.

Druhá strana rovnice

Debata o zneužívání dávek snadno zastíní jiné číslo. Podle tiskové zprávy MPSV činily ve třetím čtvrtletí 2025 příjmy státu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje na jejich podporu 3,9 miliardy. Kladné saldo: 4,3 miliardy za jediný kvartál. Za první tři roky od začátku války se státu podle ministerstva vrátilo nejméně 54 miliard, zhruba dvojnásobek tehdejších celkových nákladů na humanitární dávku.

Základní část dávky pro dospělého po 150 dnech je navázána na existenční minimum 3 130 korun měsíčně. Životní minimum českého jednotlivce je přitom 4 860 korun. Nejde tedy o štědrost, která by převyšovala domácí standard.

Co z toho plyne

Bendová má pravdu v tom, že podvody existují a policie je řeší opakovaně napříč kraji. V datech ale nemá oporu pro tvrzení, že by šlo o masový jev většiny příjemců. Skutečný problém, pomalá a nepropojená kontrola pobytu mezi úřadem práce a policií, je méně mediálně vděčný než slovo „okrádání“, ale právě on rozhoduje o tom, kolik peněz z těch 32 miliard skončilo na nesprávných účtech.