7 099 mincí na jedné louce. Muž z Jevíčka udělal jednu věc, za kterou dostal 560 tisíc Kč

Na louce v trati Za skálami u Vysoké na Svitavsku rozryla divoká zvěř hlínu a vynesla na povrch to, co tam leželo přes tři sta let. Muž z okolí Jevíčka, v odborných textech figuruje jen jako „pan M“, si při vycházce všiml kovových kotoučků v rozryté zemi. Sebral jich zhruba 225 až 227, k tomu pozlacený prsten o kus dál ve svahu. A pak udělal to, co rozhodlo o všem dalším: ještě ten den zavolal na radnici a spojil se s archeology z Regionálního muzea v Litomyšli. Sám dál nekopal. Záchranný výzkum začal téhož dne.

Poklad, který rostl desítky let

Z parcely č. 278 nakonec archeologové vytáhli 7 099 mincí uložených ve dvou keramických nádobách. Nešlo o jednorázový úkryt. Podle odborného katalogu, který v roce 2024 vydalo Moravské zemské muzeum společně s litomyšlským muzeem, majitel mince střádal desítky let; ukládání začalo pravděpodobně ve druhé polovině dvacátých let 17. století, v nejtvrdší fázi třicetileté války, a skončilo po roce 1671. Mince pocházely z širokého evropského prostoru: české, slezské, saské, uherské, ale i španělské a nizozemské ražby.

Proč se majitel pro svůj poklad nikdy nevrátil, nevíme. Smrt, nucený odchod, násilná událost, to všechno jsou hypotézy, které katalog připouští. Jisté je jen to, že obsah nádob zůstal v zemi až do chvíle, kdy ho rozryla zvěř a orbou se část mincí roztáhla do širšího okolí. Dva shluky nálezů a rozptyl v řádu desítek metrů ukazují, že louka tajemství vydávala postupně.

Jedna věc, která stála za 560 tisíc

Slovo „jedna věc“ zní banálně. Ale právě v tom je pointa. Pan M neudělal nic víc, než co zákon a zdravý rozum žádají: okamžitě ohlásil nález a vědomě nepokračoval v kopání. Tím zachoval kontext, polohu mincí v nádobách, stratigrafii, rozptyl na ploše. Pro archeologii je kontext stejně cenný jako samotné mince. Tisíce stříbrných a dvanáct zlatých kousků bez záznamu o tom, kde přesně a jak ležely, by měly pro historii zlomkovou hodnotu.

Pardubický kraj to ocenil mimořádným darem 560 000 Kč. Proč „darem“, a ne zákonným nálezným? Protože zákon u drahých kovů váže odměnu primárně na cenu materiálu, a stříbrné mince ze 17. století mají jako surovina hodnotu nesrovnatelně nižší než jejich kulturně-historický význam. Náměstek hejtmana Roman Línek tehdy otevřeně přiznal, že nízké zákonné nálezné lidi od poctivého postupu spíš odrazuje. Kraj proto sáhl po mimořádném nástroji. Vyplacených 560 tisíc odpovídá zhruba čtyřem procentům odhadované kulturně-historické hodnoty přes 14,1 milionu korun.

Jak to vypadá jinde: srovnání českých pokladů

Vysoká není jediný případ, kdy kraj odměnil poctivého nálezce nad rámec zákona. Srovnání ukazuje, jak různě systém funguje:

Rekordní odměna na Zvičině vyskočila tak vysoko proto, že šlo o ryzí zlato, a zákonný výpočet se opřel o cenu kovu. U stříbrných mincí ze 17. století by stejný mechanismus vyplatil řádově méně. Podle nás právě tohle je systémová slabina: zákon umí ocenit materiál, ale ne příběh, který v něm spí.

Co dělat, když na louce najdete mince

Případ z Vysoké je zároveň nejlepší praktická ukázka správného postupu. Podle Portálu veřejné správy a pokynů litomyšlského muzea by měl každý náhodný nálezce dodržet pět kroků:

• Přestat kopat. Jakýkoli další zásah ničí kontext.
• Místo zdokumentovat — stačí fotka z mobilu a orientační popis.
• Kontaktovat nejbližší muzeum nebo Archeologický ústav, ideálně ještě ten den.
• Nález i naleziště ponechat beze změny minimálně pět pracovních dnů po oznámení.
• Do jednoho roku písemně uplatnit nárok na odměnu u příslušného kraje.

Kdo by si naopak nález přisvojil a neohlásil, riskuje trestní stíhání za zatajení věci; Ministerstvo kultury to výslovně zmiňuje u nálezů nad 10 000 Kč. Nejvyšší soud navíc potvrdil, že už samotné nesplnění ohlašovací povinnosti může skončit správní pokutou až 4 miliony korun.

Kde jsou mince dnes

Po záchranném výzkumu putoval celý soubor do Moravského zemského muzea v Brně na numismatické zpracování. Katalog vydaný v roce 2024 už ale pracuje s inventárními čísly sbírky Regionálního muzea v Litomyšli, tam je institucionální domov pokladu. Veřejnost ho mohla vidět na výstavě v Litomyšli na jaře 2022; nový potvrzený termín samostatné expozice jsme v dostupných zdrojích nedohledali.

Pan M zůstává anonymní. Ale jeho jméno je pro archeologii méně důležité než to, co udělal, respektive co neudělal. Nekopal dál. A právě díky tomu dnes Morava vlastní největší známý mincovní depot ze 17. století ve stavu, který vědci dokážou plně přečíst.