340 miliard v starých fondech téměř nevydělává. Schillerová je chce zrušit a peníze přesunout jinam

Téměř 340 miliard korun leží v produktu, který loni svým klientům přinesl v průměru 2,3 procenta. Inflace přitom dosáhla 2,4 procenta. Reálně tedy peníze většiny střadatelů v transformovaných fondech ztratily na hodnotě, a to v roce, kdy dynamické účastnické fondy vynesly přes čtrnáct procent. Ministryně financí Alena Schillerová teď říká: dost. V rámci balíčku nazvaného „Lepší penzijko“ předkládá novelu, která starý režim třetího pilíře ukončí a zbylé klienty automaticky převede do nového systému. Nejde ale o žádný bleskový zásah, přechodné období má trvat deset let.

Proč 340 miliard téměř neroste

Klíč k pochopení problému se skrývá v jednom čísle: nula. Transformované fondy ze zákona garantují, že klient nesmí být na konci kalendářního roku ve ztrátě. Zní to jako ochrana. V praxi je to svěrací kazajka. Správce fondu si nemůže dovolit výraznější kolísání, a proto drží portfolio v nejbezpečnějších a nejméně výnosných aktivech. Jak vypadá skladba? Podle zprávy o vývoji finančního trhu v roce 2024 tvořily dluhové cenné papíry 84,6 procenta portfolia, bankovní vklady dalších 14,8 procenta. Na akcie zbývalo 0,4 procenta.

Výsledek je předvídatelný. Srovnání průměrných výnosů za rok 2024 mluví jasně:

Jen dva z osmi transformovaných fondů loni překonaly inflaci. Garance černé nuly chrání klienta před papírovou ztrátou, ale spolehlivě ho připravuje o reálnou kupní sílu. Rok za rokem.

Co přesně ministerstvo navrhuje

Tisková zpráva MF z 3. června 2026 přináší tři zásadní body. Za prvé: transformované fondy přestanou existovat k 31. prosinci 2036. Za druhé: klienti, kteří do té doby sami neodejdou, budou automaticky převedeni do konzervativních fondů doplňkového penzijního spoření. Za třetí: celá reforma zároveň mění nový systém, výchozí investiční strategií se má stát životní cyklus, poplatky mají klesnout na 0,50 procenta a motivace ke spoření v mladém věku má zesílit.

Novela je od začátku června v meziresortním připomínkovém řízení. Podle plánu legislativních prací vlády by měla být předložena vládě ještě v červnu 2026 s cílovou účinností od ledna 2027. Mezi účinností zákona a koncem starých fondů tak zbývá celá dekáda.

Ministerstvo při obhajobě reformy pracuje s modelovým příkladem: standardní klient by v 65 letech mohl mít podle nového nastavení naspořeno 1 640 012 korun oproti 599 855 korunám ve starém režimu. Je to model, ne slib, ale rozdíl ilustruje, jak zásadně konstrukce produktu ovlivňuje výslednou částku.

Co to znamená pro 1,7 milionu střadatelů

Ke konci prvního čtvrtletí 2026 evidovalo ministerstvo v transformovaných fondech 1 687 070 účastníků. Jejich počet klesá; na konci roku 2025 jich bylo ještě téměř 1 750 000. Část odchází přirozeně, část přechází dobrovolně do účastnických fondů.

A právě tady je podstatný detail: kdo nechce čekat na rok 2036, nemusí. Zákon už dnes umožňuje bezplatný převod z transformovaného fondu do účastnických fondů. Od roku 2024 je navíc možná paralelní účast: staré peníze zůstanou v transformovaném fondu, nové úložky jdou do účastnického. Státní příspěvek ale dostanete jen na jeden typ.

Zásadní otázka zní: co ztratím? Odpověď je jednoznačná. Přechodem do účastnického fondu klient přijde o garanci nezáporného ročního zhodnocení i o nárok na výsluhovou penzi. Získá naopak přístup k rizikovějším, ale potenciálně výnosnějším strategiím. Pro člověka, kterému do důchodu zbývá dvacet nebo třicet let, dává podle nás smysl akceptovat krátkodobé kolísání výměnou za vyšší dlouhodobý výnos. Pro někoho pět let před penzí je kalkulace jiná, a právě proto návrh počítá s konzervativním fondem jako výchozím nastavením, ne s dynamickým.

Proč to trvalo tak dlouho

Stát o problému ví roky. Nízká výnosnost transformovaných fondů není objev roku 2026. Dosavadní strategie ale byla měkká: motivovat k dobrovolnému odchodu, ne systém vypnout. Důvod je dvojí. Právní: klienti vstupovali za podmínek garance a výsluhové penze, ministerstvo samo mluví o jejich „legitimním očekávání“. A politický: sáhnout na penzijní úspory 1,7 milionu voličů není krok, který by kdokoli dělal lehce.

Schillerová teď volí kompromis. Desetiletý horizont má dát prostor těm, kdo chtějí za stávajících podmínek dospořit. Automatický převod do konzervativního fondu má ochránit pasivní klienty před tím, aby skončili v příliš rizikovém produktu. A celá reforma nového systému má zajistit, že cílová stanice bude lepší než ta výchozí.

Poprvé za třináct let existence dvojkolejného systému tak stát neříká „můžete odejít“. Říká „odejdete“; jen dává deset let na to, abyste si vybrali jak.