Chorvatské restaurace zejí prázdnotou. Expertka říká, že si za to Chorvati můžou sami, a vysvětluje proč

Barbara Markovićová, prezidentka Chorvatského sdružení rodinného ubytování, objela v létě Dalmácii i Istrii a podle serveru TN.cz s odkazem na chorvatský portál morski.hr popsala situaci bez příkras: nerealistické zdražování a nedostatek doprovodných služeb se vrátily jako bumerang. Hosté prý tráví víc času v apartmánech a méně chodí na večeře. Nejde přitom jen o restaurace. Markovićová mluví i o slabší sezóně rodinného ubytování, rušených rezervacích a last minute slevách, které v některých lokalitách dosáhly třiceti procent.

Co stojí večeře na Jadranu

Čísla z jídelních lístků turistických podniků mluví jasně:

• Kalamáry: přes 500 Kč
• Tuňák: přes 500 Kč
• Rizoto nebo noky s krevetami: kolem 500 Kč
• Steak: těsně pod 1 000 Kč
• Rybí mísa pro dva: skoro 1 300 Kč

Oběd pro rodinu s dětmi tak snadno vyjde na 2 000 korun. Oficiální statistika chorvatského Státního statistického úřadu potvrzuje trend shora: ceny v kategorii restaurace a ubytovací služby byly v červnu 2026 meziročně vyšší o 5,8 procenta. A to červen je teprve rozjezd sezóny.

Příliš mnoho podniků, málo kvality

Markovićová není jediná, kdo problém pojmenovává zevnitř. Marin Medak, chorvatský gastronomický podnikatel, upozorňuje na přebujelou nabídku: na pobřeží vzniklo příliš mnoho sezonních podniků, často sporné kvality, a právě ty si teď stěžují nejvíc. Vanja Čvrljak ze zadarské turistické centrály to shrnul lapidárně, za disbalans nabídky a poptávky jsou „částečně sami vinni“.

Turismus se podle Markovićové musí plánovat a řídit, ne čekat, že „vznikne sám od sebe“. Jenže právě pasivní přístup řady provozovatelů, otevřít podnik na sezónu, nastavit vysoké ceny a doufat, že se terasa naplní, definoval jadranský model posledních let. Letos narazil na strop.

Chorvatsko není v kolapsu, ale ztrácí výhodu

Důležitý kontext: celá země se nepropadá. Chorvatské ministerstvo turismu za první pololetí 2026 hlásí 7,6 milionu příjezdů a 29,5 milionu přenocování, čísla zhruba na úrovni loňska. Červen ale ukázal trhlinu: 3,1 milionu turistů, meziročně o sedm procent méně, přenocování klesla o šest procent.

Trh se štěpí. Kvalitní podniky s rozumnou cenovou politikou fungují dál, splitská Trattoria Tinel podle majitelky drží stejné ceny jako loni a nabízí denní menu. Naopak přeceněné sezonní provozy na první linii zůstávají poloprázdné. Stát reaguje: ministr Tonči Glavina mluví o nutnosti chytré cenové politiky, chorvatská turistická centrála tlačí certifikační projekt „Local Host“ a nový zákon má mířit na nelegální a neregistrované ubytování.

Co to znamená pro české turisty

Češi zůstávají Chorvatsku věrní. Podle AČCKA je Chorvatsko stále nejoblíbenější zahraniční dovolenkovou destinací a v první polovině roku 2026 tu Češi vytvořili 1,1 milionu přenocování. Průměrná rodinná smlouva přes cestovní kancelář ale stoupla z 34 400 na 38 500 korun, meziročně o dvanáct procent.

Srovnání s konkurencí podle dat Eurostatu ukazuje, že Chorvatsko je v kategorii restaurací a hotelů levnější než Itálie (index 110,8 vs. 89,6), ale mírně dražší než Řecko (86,1) a Španělsko (85,4). Dojezdová vzdálenost autem, která byla roky hlavním argumentem, přestává vyvažovat cenový rozdíl vůči destinacím, kam se dá levně doletět.

Chorvatsko nepřišlo o moře ani o turisty. Přišlo o pověst levné jistoty, a část jeho vlastních podnikatelů to říká nahlas.