Celé Slovensko ho poslouchalo desítky let. Bohuš Géci zemřel v 77 letech

Celé Slovensko ho poslouchalo desítky let. Bohuš Géci, první hlas Radiožurnálu, zemřel v 77 letech

5. března 1990 v poledne zazněl ve slovenském éteru hlas, který otevřel novou éru rozhlasového zpravodajství. Patřil Bohušovi Gécimu.

i Foto: Creative Commons / CC BY 4.0 / unbekannt270
                   

Když se řekne „první hlas Rádiožurnálu“, nejde o metaforu. Slovenská televize a rozhlas výslovně uvádí, že úplně prvním moderátorem, jehož hlas ve vysílání nové zpravodajské relace zazněl, byl právě Géci. Bylo to v poledne 5. března 1990, necelé čtyři měsíce po sametové revoluci, a Slovenský rozhlas tím spouštěl formát, jakému tehdy málokdo věřil: zpravodajskou relaci uprostřed dne, padesát minut živých vstupů, rozhovorů a reportáží z terénu. Géci u mikrofonu stál na samém začátku a jeho hlas se stal zvukovou značkou celé proměny. Teď, ve věku 77 let, zemřel.

Poledne, kterému nikdo nevěřil

Rádiožurnál nevznikl v redakčním vakuu. Za jeho spuštěním stál Michal Berko, ponovembrový náměstek Slovenského rozhlasu, který prosazoval moderní zpravodajský formát západního střihu, s důrazem na aktuálnost, živé vstupy z místa dění a jasné oddělení zpráv od komentáře. Polední slot byl v tehdejším programovém schématu raritou. Ještě o čtvrt století později se v médiích připomínalo, že v roce 1990 téměř nikdo nevěřil, že zpravodajství vysílané v poledne může mít úspěch.

Mělo. A obrovský. Podle slov Anny Šípošové, dlouholeté tváře slovenského rozhlasového zpravodajství, poslouchalo Rádiožurnál v jeho nejsilnějších letech až 70 % Slovenska. Géciho hlas tak neotvíral jen novou relaci, otvíral nový způsob, jakým se Slováci dozvídali, co se děje v jejich zemi.

Od magnetofonových pásů k podcastům

Kdo dnes pustí archivní záznam prvního vysílání, slyší nejen jiný hlas, ale i jinou technologii. V roce 1990 se příspěvky stříhaly ručně z magnetofonových pásů, redaktoři běhali s mikrofony bez mobilních telefonů a živý vstup z terénu byl logistický výkon. Padesátiminutová relace jednou denně, to byl celý Rádiožurnál.

Dnes vysílá čtyřikrát denně, digitálně, s podcastovým archivem dostupným kdykoli. Ještě v roce 2015 měly ranní a polední vydání dohromady téměř 200 tisíc pravidelných posluchačů. Formát se změnil, poslání zůstalo stejné: ověřené, spolehlivé a věrohodné zprávy.

Hlas, který se vrátil po 35 letech

5. března 2025, přesně na den 35 let od prvního vysílání, přizvala STVR Bohuše Géciho zpět k mikrofonu. V relaci K veci nejprve zazněl archivní zvuk jeho původního zahlášení z roku 1990 a vzápětí Géci namluvil úvod do Rádiožurnálu v současné zvukové grafice. Moderoval Marián Žáry Kukelka. Byl to moment, který propojil dvě éry jedním hlasem, a zároveň, jak se ukázalo, jedno z posledních Géciho veřejných vystoupení.

Stojí za zmínku, že slovenský Rádiožurnál a český Radiožurnál sdílejí název, ale ne formát. Na Slovensku šlo od počátku o zpravodajskou relaci uvnitř programu, v Česku vznikl Radiožurnál až 1. ledna 1993 jako samostatná celoplošná stanice. Slovenský předběhl český o téměř tři roky.

Co zůstává po prvním hlasu

Géci nebyl jen archivní kuriozita. Byl člověk, jehož hlas otevíral nový typ porevolučního zpravodajství ve chvíli, kdy se měnilo celé médium, od propagandistického nástroje k veřejnoprávní službě. Značka, kterou pomáhal spustit, přežila rozpad federace, nástup internetu i éru sociálních sítí. Vysílá dodnes.

smrt, film iZdroj fotografie: Deposithphotos

Až příště v poledne zazní z rádia znělka slovenského Rádiožurnálu, bude v ní pořád kus toho březnového dne v roce 1990, kdy Bohuš Géci poprvé řekl do mikrofonu slova, která pak celé Slovensko poslouchalo desítky let.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články