Spojenec německých nacionalistů. Fiala označil Klause slovy, která v české politice ještě nezazněla

Ještě na konci dubna 2026 Fiala v rozhovoru pro Blesk říkal, že Klausovým „proruským“ a „podivným“ názorům nerozumí a že exprezident „nehraje v politice vůbec žádnou roli“. O dva měsíce později přešel od diplomatického odstupu k přímé politické nálepce. Podle veřejně citovaného Fialova vyjádření, které nejpozději 28. června převzal komentátor Echo24, zní verdikt takto: „Smutný, až děsivý politický konec Václava Klause: spojenec německých nacionalistů a proruských sil.“ Není to jen osobní výpad. Je to symbolická tečka za rozchodem dvou linií české pravice, klausovské a prozápadní.

Klausova berlínská přednáška: nic náhodného

Klaus nepřijel do Berlína jako okrajový host. Na dvoudenním „1. kongresu demokracie“, který 26. a 27. června 2026 uspořádala frakce AfD přímo v budově Spolkového sněmu, měl v 16:30 úvodní přednášku s názvem „EU jako hrozba pro svobodu slova v Evropě“. Hned po něm, v 17:00, vystoupil předseda české Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Oba pak zasedli do hlavního panelu prvního dne. Oficiální program kongresu to dokládá černé na bílém.

V textu projevu, který Klaus zveřejnil 29. června na svém webu, sám přiznal, že na konferencích a předvolebních shromážděních AfD mluvil „zejména v minulém desetiletí mnohokrát“. Navázal na svůj projev z kongresu AfD ve Stuttgartu v dubnu 2016 a výslovně prohlásil, že „stojí na straně AfD“. Kritizoval „liberální demokracii“, Green Deal, „woke kulturu“ i německý princip „Brandmauer“, tedy politickou zeď, kterou ostatní strany kolem AfD staví. Podle sekundárního zdroje s odkazem na ČTK sklidil za projev ovace vestoje.

Proč je Fialova formulace tak ostrá

Označit někoho za „spojence německých nacionalistů“ není v českém politickém slovníku běžné. Zvlášť ne, když to míří na bývalého prezidenta a zakladatele strany, kterou mluvčí sám vedl. Fiala nepopisuje jen Klausovy názory, zařazuje ho do mezinárodního politického tábora. To je kvalitativní skok.

Srovnejme obě fáze:

• Duben 2026: Klaus má „proruské“ a „podivné“ názory, ale „nehraje v politice žádnou roli.“
• Červen 2026: Klaus je „spojenec německých nacionalistů a proruských sil“ a jeho politický konec je „smutný, až děsivý.“

Z odstupu se stal útok. Z popisu se stala nálepka. A ta nálepka je o to silnější, že AfD není v německé veřejné debatě neutrální subjekt.

Co je AfD v očích německého státu

Německý Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV) zařadil AfD mezi „prokazatelně pravicově extremistické snahy“. Důvodem bylo podle veřejně dostupného hodnocení etnicky a původem definované pojetí národa, které podle BfV vylučuje některé skupiny, zejména občany s migrační historií z muslimsky formovaných zemí, z rovnoprávné společenské účasti. Úřad mluvil o agitaci namířené proti migrantům, menšinám a muslimům, s rozměrem dotýkajícím se lidské důstojnosti.

Situace je ovšem právně složitější. AfD se proti označení bránila soudně. V květnu 2025 se BfV zavázal k takzvanému „Stillhaltezusage“, tedy pozastavení veřejného používání klasifikace. V únoru 2026 pak správní soud v Kolíně nad Rýnem v předběžném řízení dočasně zakázal AfD veřejně vést jako „prokazatelně pravicově extremistickou“, protože zatím neshledal dostatečně prokázanou „ovládající“ extremistickou praxi celé strany. Klasifikace tedy formálně visí ve vzduchu, ale politický signál, který vysílá, zůstává.

Okamura: ne vedlejší postava

Klausova přítomnost v Berlíně nebyla osamocená česká epizoda. Okamura na téže konferenci hájil AfD jako údajně diskriminovanou stranu, kritizoval její nezastoupení ve vedení Bundestagu a popřál jí volební vítězství i účast ve vládě. Udělal to nikoli jako řadový politik, ale jako předseda Poslanecké sněmovny České republiky. Pro německé čtení české politiky to posiluje obraz části české scény jako otevřeného spojence AfD.

Přímý diplomatický dopad je omezený, Klaus nevykonává státní funkci a Okamurova role je ceremoniální. Symbolický a politický dopad ale existuje. Když dva čeští politici, jeden exprezident, druhý ústavní činitel, veřejně přejí AfD vládní podíl, není to detail, který by Berlín přehlédl.

Konec jedné strany, dvě pravice

Fialova slova nejsou jen osobní výpad vůči stárnoucímu rivalovi. Jsou veřejným přiznáním, že ODS, kterou Klaus založil a Fiala vedl, už dávno neexistuje jako jeden politický proud. Klausovská linie se přes euroskepticismus, proruské postoje a nyní otevřené spojenectví s AfD posunula na místo, které prozápadní česká pravice odmítá. Fiala to poprvé řekl nahlas, a řekl to slovy, která nejdou vzít zpět.