Pavel má připravenou variantu B, C i D. Pokud ho Babiš nepustí na summit NATO, sáhne po žalobě

8. dubna 2026 odešel z Pražského hradu dopis adresovaný Andreji Babišovi. Prezident v něm černé na bílém napsal, že se hodlá postavit do čela české delegace na červencovém summitu NATO, a opřel se o článek 63 Ústavy, podle něhož „zastupuje stát navenek“. Odpověď přišla nikoli dopisem, ale sérií veřejných výroků z vládní strany: mandát dává kabinet, delegaci určuje kabinet, u jednacího stolu je jen jedna židle, a ta patří premiérovi. Spor, který vypadá jako protokolární hádka, je ve skutečnosti nejostřejší ústavní přetahovaná mezi Hradem a Strakovou akademií za poslední roky.

Co se skrývá za „variantami B, C i D“

Pavel v rozhovoru pro Blesk koncem května přiznal, že jako „bývalý voják“ má připravené záložní plány. Variantu B, C i D. Kompletní seznam ale veřejně nevyjmenoval. Z toho, co řekl na kameru, vyplývají dvě konkrétní věci: je připraven podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu a zároveň nabídl kompromis, tedy účast pouze na neformální části summitu, zatímco oficiální jednání by vedla vláda. Cestu „po vlastní ose“, tedy bez vládního mandátu, označil za necivilizovanou a vyloučil ji.

Důležité je rozumět tomu, co „nepustit“ v praxi znamená. Babiš Pavlovi nezakazuje nastoupit do letadla. Vláda ale rozhoduje o složení oficiální delegace a schvaluje mandát, tedy pozici, se kterou Česko na summit jede. Bez tohoto usnesení by prezident na místě neměl formální oprávnění jednat jménem republiky.

Ústava mlčí, hodiny tikají

Jádro sporu leží v mezeře, kterou Ústava výslovně neřeší. Článek 63 říká, že prezident zastupuje stát navenek. Články 67 a 68 zase definují vládu jako vrcholný orgán výkonné moci odpovědný Poslanecké sněmovně. Kdo z nich má obsadit křeslo na summitu NATO? Na to žádný odstavec Ústavy přímo neodpovídá.

Ministr zahraničí Petr Macinka šel ještě dál. Prezidenta veřejně označil za „zástupce opozice“, který nemá vliv na tvorbu politiky, a summit NATO zarámoval jako čistě exekutivní platformu. Politický cíl je zřejmý: přerámovat aliančního summit z ústavně-reprezentační události na výkon vládní agendy.

Kompetenční žaloba by putovala k plénu Ústavního soudu. Speciální zkrácená lhůta pro její projednání neexistuje. Jediný veřejně dostupný odhad pochází od bývalého předsedy soudu Pavla Rychetského z roku 2021: dva až pět měsíců. Summit v Ankaře začíná 7. července 2026. I při nejoptimističtějším scénáři by nález přišel pozdě. Soud by spor spíš vyložil do budoucna, než stihl změnit obsazení delegace.

Tři summity, tři precedenty

Dosavadní praxe mluví jasně ve prospěch Hradu. Petr Pavel vedl českou delegaci na summitu ve Vilniusu v červenci 2023, ve Washingtonu v červenci 2024 i v Haagu v červnu 2025. Tři summity za sebou, pokaždé prezident v čele. Srovnatelný precedent, aby hlava členského státu NATO neodjela na summit výhradně kvůli domácímu kompetenčnímu sporu, se v otevřených zdrojích nepodařilo doložit.

Navíc Pavel ještě 13. května 2026 vedl českou delegaci na summitu Bukurešťského formátu B9 v Rumunsku, kde se jednalo právě o přípravě na Ankaru. Prezident tedy nebyl mimo bezpečnostní agendu, naopak v ní aktivně vystupoval. Pro vládu je tím těžší argumentovat, že na samotný summit už nepatří.

NATO samo definuje summity jako setkání „hlav států a vlád“. Různé země posílají různé představitele podle svého ústavního uspořádání. Tvrzení, že „správně“ tam jezdí jen premiéři, nemá v aliančních pravidlech oporu.

8. červen rozhodne víc než soud

Klíčovým datem není podání žaloby, ale 8. červen 2026. Babiš po jednání s ministrem obrany Jaromírem Zůnou oznámil, že vláda toho dne schválí složení delegace i mandát. Pro Pavla to bude moment pravdy: buď se v usnesení objeví, nebo dostane do ruky konkrétní rozhodnutí, proti kterému může stavět právní kroky.

Zajímavý je i posun v Babišově rétorice. Ještě na začátku května zněla vládní linie kategoricky. Po summitu B9 a po tom, co Babiš pověřil ministra obrany připravit mandát vycházející i z informací od prezidenta, se tón změkčil. Úplný obrat to není, ale prostor pro kompromis se otevřel.

Podle nás je pravděpodobnější politické než soudní rozuzlení. Kompetenční žaloba by byla precedentní zbraň s dopadem na výklad prezidentských pravomocí na roky dopředu, ale Ankaru by nezachránila. Pokud Pavel do delegace nakonec proklouzne, stane se to u jednacího stolu na Strakově akademii, ne v jednací síni na Joštově.

Ankara tak není jen o jednom summitu. Je to test, zda po změně vlády přežije zvyk, že Česko na aliančním vrcholu zastupuje prezident, nebo zda si kabinet bezpečnostní reprezentaci státu definitivně stáhne k sobě.