Trump tvrdil, že dohoda s Íránem bude. O pár dní později začaly padat bomby

Trump tvrdil, že dohoda s Íránem je blízko. O pár dní později začaly padat bomby na íránské základny

V sobotu 23. května 2026 Trump napsal, že mír s Íránem je „z velké části dojednaný“. O dva dny později americké bomby dopadly na cíle v jižním Íránu.

i Foto: Ali Shaker/VOA - licence CC0 1.0
                   

Mezi optimistickým postem na Truth Social a raketovými údery na íránská odpalovací stanoviště uplynulo 48 hodin. Není to poprvé, co Trumpova rétorika o „blízké dohodě“ narazila na realitu nedořešených sporných bodů, ale tentokrát se kontrast odehrál v rekordně krátkém čase, uprostřed křehkého příměří, které mělo teprve šest týdnů.

Čtyři dny, dva světy

Sobota 23. května: Trump na Truth Social popisuje dohodu jako memorandum o míru. Hormuzský průliv se má otevřít, zbývají „poslední aspekty a detaily“. Neděle 24. května: podle AP tvrdí, že jednání probíhají „spořádaně a konstruktivně“, vyjednavačům vzkazuje, aby nespěchali. Pondělí 25. května ráno: píše, že rozhovory jdou „pěkně“, ale přidává varování: „Skvělá dohoda pro všechny, nebo žádná dohoda.“

Téhož pondělí odpoledne americká armáda zasáhla raketová odpalovací stanoviště a čluny pokládající miny v jižním Íránu. Mluvčí CENTCOM Tim Hawkins akci označil za „sebeobranu“ a ochranu amerických sil „při zdrženlivosti během pokračujícího příměří“. Íránská státní televize hlásila exploze v okolí přístavu Bandar Abbás u Hormuzského průlivu. Přesná jména zasažených základen Pentagon nezveřejnil.

V úterý 26. května Teherán údery označil za porušení příměří a „projev zlé vůle“. Ve středu 27. května se ve Washingtonu sešel Trumpův kabinet, původně v Camp Davidu, kvůli počasí přesunutý do Bílého domu. Írán byl jedním z hlavních bodů agendy.

Příměří, které nikdy nebylo mírem

Klíč k pochopení celého rozporu leží v tom, co příměří z 8. dubna vlastně bylo, a co nebylo. Nešlo o mírovou smlouvu. Šlo o pauzu v operaci Epic Fury, široké vojenské kampani, jejímž cílem bylo podle Bílého domu zničit íránské raketové kapacity, námořnictvo a cestu k jaderné zbrani. Příměří mělo vytvořit prostor pro vyjednání skutečné dohody. Jenže klíčové body zůstaly otevřené:

  • Hormuzský průliv, tedy kdo a jak bude garantovat volnou plavbu. Ministři NATO už v květnu řešili, jakou roli by aliance mohla hrát při dohledu nad průlivem.
  • Vysoce obohacený uran: Trump trval na fyzickém získání íránských zásob. Nebyl to technický detail, ale tvrdá americká červená linie.
  • Sankce a zmrazené íránské fondy: Teherán požadoval uvolnění, Washington podmiňoval.
  • Abrahamské dohody: Trump nově přidal podmínku, aby se k dohodám „povinně“ připojilo několik dalších států, včetně Saúdské Arábie, Kataru, Turecka či Egypta.

Raný návrh počítal s jednostránkovým memorandem, po němž by následovalo 30 až 60 dnů na dopracování detailů. Příměří tedy předběhlo vyřešení sporů, a právě to ho činilo strukturálně nestabilním od prvního dne.

Diplomacie pod palbou

Překvapivé je, že ani pondělní údery diplomacii formálně nepohřbily. Ministr zahraničí Rubio ještě 26. května prohlásil, že dohoda může vzniknout v horizontu „několika dnů“. V Teheránu paralelně působil katarský vyjednávací tým. Obě linky, vojenská i diplomatická, běžely současně, a podle nás právě to je podstata Trumpova přístupu k Íránu: vyjednávání, při kterém druhá strana ví, že alternativou je okamžitý návrat k síle.

Srovnání s první Trumpovou administrativou to potvrzuje. V lednu 2020 šlo o cílené zabití generála Solejmáního, jednorázový zásah, po němž následovala deeskalace. Rok 2026 je kvalitativně jinde. Epic Fury byla systematická kampaň na íránském území a květnové údery přišly uvnitř příměří, ne mimo něj. Formulace „dohoda je blízko“ u Trumpa neznamená deeskalaci. Znamená, že tlak pokračuje a diplomacie je jeho součástí, ne jeho protikladem.

Co to znamená pro ceny u čerpacích stanic

Omezený provoz v Hormuzském průlivu už v březnu odstavil 7,5 milionu barelů denně, v dubnu 9,1 milionu. Podle americké EIA se Brent ve druhém čtvrtletí 2026 pohyboval kolem 115 dolarů za barel a prudce se rozevřely cenové nůžky mezi americkým a evropským plynem.

Česko sice z Íránu ropu přímo nedováží (v roce 2025 šlo hlavně o Ázerbájdžán s více než 42 %, Norsko, Kazachstán a Saúdskou Arábii), ale dovozní závislost na ropě činí podle MPO 99 %. Dopad tedy přichází přes světovou cenu, marže rafinerií a náklady na dopravu. Každý den nestability kolem Hormuzu se promítá do cen benzínu a nafty s několikatýdenním zpožděním. A nestabilních dnů přibývá.

Kabinetní schůzka ve středu 27. května měla na stole varianty od rychlé dohody po návrat k tvrdší vojenské linii. Příměří drží, ale drží tak, jak drží stůl se třemi nohami. Stačí jeden špatný den u Bandar Abbásu.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články