Gumové pantofle, hra na gumu, klíč na krku. Dětství za socialismu dnes správně popíše jen 2 z 10 lidí, co ho zažili

Člověk má často pocit, že si své dětství pamatuje do detailu. Pak ale stačí, aby před ním přistála kazeta, starý telefon nebo céčko, a jistota se rychle rozpadne. Věci, které byly kdysi úplně obyčejné, dnes působí skoro muzeálně, i když ještě nedávno ležely v obýváku, v šuplíku psacího stolu nebo na dně školní tašky. Právě na těchhle drobnostech je nejlépe vidět, jak moc se běžný život změnil. Nejde o velké dějiny, ale o malé detaily, které si člověk buď vybaví hned, nebo vůbec. Zkuste si bez nápovědy sáhnout do paměti a uvidíte, co v ní zůstalo.

A právě tady přichází zlom

Právě proto podobné retro kvízy fungují i dnes, kdy děti znají spíš cloud než disketu a streaming než videokazetu. V redakci se s tím setkáváme často: rodiče vytáhnou staré hračky, chtějí něco ukázat svým dětem a během pár minut zjistí, že si sami pletou názvy i účel věcí, které kdysi používali denně. Typický omyl je záměna Sevy za Merkur nebo představa, že Igráček znamená jen jednu figurku. Přitom jde o značky, které mají u nás dlouhou stopu a dodnes z obchodů ani z rodinných vzpomínek nezmizely. I proto podobné otázky fungují napříč generacemi a baví i lidi, kteří normálně kvízy vůbec nevyhledávají.

Nejde o encyklopedii

Tenhle kvíz nezkouší encyklopedii, ale paměť na běžné situace a předměty, které tvořily každodennost. Naše redakce vybrala otázky, které vycházejí z reálných věcí: z kazet, videa, disket, céček i hraček, které se objevovaly v dětských pokojích napříč několika generacemi. Nejčastější chyby bývají u názvů a u toho, k čemu přesně která věc sloužila, protože člověk si často vybaví vzhled, ale už ne funkci. Někdo bezpečně pozná Igráčka, jiný si vzpomene na Sevu, ale zarazí se u staré techniky. Hodit se vám proto bude postřeh, klid a cit pro detail, ne jen naučené školní znalosti.

Bez nápovědy to bolí víc

Šest správných odpovědí už bude velmi slušný výsledek, zvlášť pokud to zkusíte bez pomoci mobilu. Právě bez nápovědy bývá podobný návrat do minulosti nejzajímavější, protože ukáže, co člověk opravdu nosí v hlavě a co si jen myslí, že si pamatuje. Některé otázky dáte hned a skoro bez mrknutí. U jiných se nejspíš ozve známé „to mám na jazyku“, které umí být někdy ještě zrádnější než těžká otázka. A možná vás překvapí, jak snadno člověk zapomene věc, kterou kdysi držel v ruce skoro denně. Tak schválně, projdete starým dětstvím bez většího zaváhání?